Americká spisovatelka Frances Mayes v roce 1990 koupila dům v toskánské Cortoně. Jednalo se o dvě stě let starou farmářskou usedlost s rozlehlým pozemkem nazývanou Bramasole neboli ta, co dychtí po slunci. Budování druhého domova se pro Frances stalo námětem knihy Pod toskánským sluncem, která se po dva roky držela jako bestseller na žebříčku New York Times, byla přeložena do 54 světových jazyků a na její motivy vznikl stejnojmenný film. Láska k Toskánsku je nakažlivá.
Hlavní město umění
Florencii, hlavnímu městu Toskánska na řece Arno, se přezdívá město renesance nebo také hlavní město umění. Podle statistik organizace UNESCO, která nad jejím historickým jádrem drží patronát, šedesát procent celosvětově uznávaných děl je umístěno v Itálii a polovina z nich je k vidění v toskánské metropoli. Působily zde největší osobnosti renesance, géniové nadaní všestranností, Leonardo da Vinci a Michelangelo Buonarotti. Symbolem města je Michelangelův David, krasavec z jediného kusu mramoru stojící před vchodem do Palazza Vecchio. Představuje nejslavnější lidskou sochu, jejíž dokonalost budí úžas. Ve světoznámé Galleria degli Uffizi jsou k vidění mistrovská díla, jako Zrození Venuše od Sandra Boticelliho, Tizianova Venuše z Urbina i Leonardovy obrazy. Ve Florencii je umění jako vzduch. Všudypřítomné.
Královské potěšení
Jako v historických kulisách se budete cítit ve florentinském Four Seasons, k němuž náleží největší soukromá zahrada, kterou lze ve městě najít. Její základy byly položeny již v 15. století a o svou jedinečnost nepřišla. Odpočívat můžete mezi sochami a zurčícími fontánami, usrkávat bellini u hotelového bazénu nebo se nechat hýčkat ve skvostném SPA. Jak se cítí král, poznáte v Royal Suite zdobené freskami ze 17. století. Florencie a fine dining jdou ruku v ruce. Ve městě je osm michelinských restaurací a jedna z nich, Il Palagio, se nachází právě ve Four Seasons. Florencie je jedním z nejpůsobivějších měst světa, ale pravou duši Toskánska najdete až za jeho branami. Na venkově. Vyrazit na výlet můžete stylově. Veteránem rovnou z Four Seasons.
Krajinou básníků
Klikatící se cesty lemované cypřiši a piniemi. Lány obilí a slunečnic, vinná réva a prastaré olivovníky. Harmonická atmosféra, do níž jsou zasazena starobylá městečka a farmářské usedlosti, kde zapomenete, jak rychle odbíjí čas. Nejtoskánštější Toskánsko, jak ho známe z filmů, představují pláně kolem Sieny. Nachází se zde oblast Val d´Orcia, kde kreativita přírody spolu se schopnostmi člověka ji obdělávat vytvořily unikátní celek. Natolik unikátní, že údolí Val d´Orcia bylo v roce 2004 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. „Tady jsem se naučila vracet se k základní radosti spojení s přírodou… Učím se uctívat dům, ve kterém se dobře sní. Jednou stranou těsně přiléhá ke svahu. Příznak znovusjednocení? Tady v noci nesním o domech. Tady mohu snít o řekách,“ píše Frances Mayes ve své knize. Jestli vás toskánský venkov něco naučí, pak je to zpomalit a plout jeho rytmem. A na talíři si vychutnat jeho plody, neboť luxus místní gastronomie pochází z jednoduchosti zrozené v této půdě.
Manhattan středověku
Čtyřicet kilometrů od Sieny leží půvabné městečko San Gimignano. Nepřehlédnete ho. Již z dálky k sobě poutají pozornost jeho vysoké kamenné věže připomínající mrakodrapy středověku. Místní patriciové si je mohli dovolit. Městečko leželo na významné obchodní a poutní stezce Via Francigena, vedoucí ze severní Evropy do Říma. Rozkvět se odrážel v honosných palácích, kostelích a ve výstavbě věží, které měly funkci nejen obrannou. Bohatí občané dávali jejich výškou najevo svůj majetek a společenský vliv. Rod Salvucciů ve snaze trumfnout svého největšího rivala, rodinu Ardinghelli, si postavil hned dvě. Šlechtici se předháněli, čí věž bude ta nejvyšší. Roku 1255 vydali radní zákaz jejich další stavby. Ve městě jich původně stálo sedmdesát dva, dochovalo se jich patnáct. Nejvyšší z nich se jmenuje Torre Grossa. V překladu Tlustá věž dosahující padesáti čtyř metrů kdysi určovala maximální výšku, kterou ostatní rodové věže nesměly přesáhnout. Zlatý věk San Gimignana skončil, když do jeho bran vstoupil mor. Bral vše, na výšku rodové věže se neohlížel. Co nám ale zůstalo do dnešních dní, je unikátně zachované středověké město pod ochranou UNESCO.
Víno umělců i magnátů
Městečko, kde nastálo žije osm tisíc obyvatel, ale není jen procházkou učebnicí historie. Vedle historického odkazu je zde živá gastronomická scéna, čerpající ze znalostí předků. Při objevování lokálních chutí je třeba poznat vyhlášenou šunku z divokých prasat a také víno. Dejte si sklenku, jež má v názvu své rodné město Vernaccia di San Gimignano DOCG. Michelangelo Buonarroti po své návštěvě San Gimignana napsal verše oslavující tento lahodný mok. Dante Alighieri dal lahodnému vínu Vernaccie prostor v Božské komedii, jednom z nejvýznamnějších literárních děl. V části Očistec cituje papeže Martina IV., který si ho dopřával k rybám. Opěvoval je Giovanni Boccaccio v Dekameronu.
Vernaccia, kterou s oblibou pil i florentský magnát Lorenzo Medicejský, dnes patří k nejlepším a nejvíce oceňovaným italským bílým vínům s jasně žlutou barvou, která získává zlatavé odlesky s tím, jak vyzrává. Jako jedno z mála italských vín vyrábí i jako riserva zrající v sudech typu barrique. Zahájit degustaci ve vinařství Tenute Guicciardini Strozzi je trefou do černého. Nachází se v rodinné usedlosti Cusona, jejíž historická nit se táhne přes tisíc let. První písemné zmínky o vínech Strozziů pocházejí ze 13. století. Patřili k nejvýznamnějším toskánským rodinám soupeřícím o svůj vliv i s rodem Medici. Jako úspěšní bankéři půjčovali peníze šlechtě i papežům, sňatkovou politikou se stali součástí několika královských evropských rodin. Ve své historii mají řadu významných předků a jednoho, jehož podobiznu zná celý svět. Monu Lisu. Existuje několik teorií, koho geniální Leonardo da Vinci na nejslavnějším portrétu světa zvěčnil, podle aktuálních zjištění se jedná o členku rodiny Strozzi. Majitelkou záhadného úsměvu má být Lisa Gherardini del Giocondo.
Hvězdné chutě venkova
Malé San Gimignano nabízí velké věci včetně michelinských potěšení. Restaurace Cum Quibus, to je pouze pár stolů, kde je gastronomické umění postaveno na toskánských ingrediencích plných intenzivní chuti. Michelinským inspektorům chutnalo, což stvrdili udělením jedné hvězdy. Chcete-li na venkov, vydejte se do restaurace Al 43, která také získala jednu hvězdu. Najdete ji na nedaleké farmě z 18. století obklopené zahradami a olivovníky. Majitelé stavení usazeného v romantické krajině vytvořili koncept, jenž nese jméno Locanda dell´Artista. Kromě chutí stojících na sezónnosti a lokálnosti toskánského venkova si můžete místo vychutnat všemi smysly a ubytovat se zde. Locanda nabízí veškerý komfort na úrovni luxusního hotelu s výhledy, které se nikdy neomrzí. Podívat se na Toskánsko můžete i z ptačí perspektivy, let horkovzdušným balónem je k tomu jako stvořený.
Hon na lanýž
Lanýž je houba, ale ne ledajaká. Přirovnává se ke zlatému vejci, které může vydat lesní podzemí. Daří se mu v blízkosti stromů, zejména těch listnatých, jako je dub, topol nebo lípa. Je to jedna z typických toskánských specialit. V Itálii najdeme přes 25 druhů lanýžů, ale jen několik je využitelných v gastronomii. Mají specifické aroma, od výrazně intenzivního až po ostře štiplavé. K lanýžům nelze mít vlažný vztah, buď je milujete, nebo nenávidíte. Jsou jako diamanty, každý je jinak velký, vzácný a zbarvený. Navzdory pokusům vypěstovat lanýže uměle platí, že ty nejlepší jsou dílem matky přírody.
Toskánsko vyhlašuje sběrnou sezónu pro každý z šesti povolených druhů lanýžů. Je to období caccia al tartufo neboli honu na lanýž a vy můžete být u toho. Po domluvě se lze přidat k profesionálním sběračům, kteří v doprovodu zvířat, nejčastěji psů, takzvaných slídičů, hledají vzácnou houbu. Bez zvířecích pomocníků by lov na lanýže nebyl úspěšný. Kromě psů se v minulosti využívala také prasata. Výhodou těchto inteligentních tvorů je, že jsou i bez výcviku schopni rozpoznat vůni lanýže. Nevýhodou, že i jim lanýže chutnají a při vyhrabávání ničí kořeny stromů. Z toho důvodu vydali Italové v 70. letech zákon, který využití prasat při hledání lanýžů zakazuje.
Senza fretta
V Toskánsku najdeme šest významných lanýžových terroirů. Oblast Mugello na sever od Florencie je domovem cenných bílých lanýžů, které sběrači vyhledávají v údolí. Pokud byste se chtěli zúčastnit lanýžových slavností a ochutnat pokrmy s lanýži, jak si je připravují místní, navštivte městečko Barberino del Mugello, kde se každý víkend v říjnu koná lanýžový festival. V butikovém hotelu Il Salviatino, jenž se nachází ve vile z 15. století usazené v kopcích kousek od Florencie, máte lanýže přede dveřmi. K hotelu patří les, kde v doprovodu zkušeného průvodce a jeho čtyřnohého společníka můžete najít lanýž, který v pravý poklad promění mistři v hotelové kuchyni. Na vás je vychutnat si výsledek a při tom se kochat florentinskými panoramaty. Senza fretta. Beze spěchu.