Mimo řadu jiných aktivit jste známým mecenášem umění. Jaké styly jsou blízké vám osobně?
Nemám vyhraněný estetický styl, dovedu ocenit různé věci, a to nejen v umění. Nejintenzivněji tuto rozmanitost vnímám v hudbě. Určitým vývojem jsem prošel i ve svém pohledu na architekturu. Dříve jsem měl příležitost žít ve spíše funkcionalistických objektech, ale třeba moje aktuální vila v Dobřichovicích z počátku 20. století, kterou právě rekonstruujeme, je naopak secesní. Hodně času trávím v bytě v Lázeňské, který by se dal zase popsat jako velmi excentrický, až mystický. Je vybavený podle Liliina vkusu, který považuji za úchvatný a kombinuje prvky s motivy buddhismu a vybavení dovezené z Bhútánu, Asie.
Váš vkus se tedy posunul od funkcionalistického minimalismu k eklektičtějším směrům.
V současné době ano, je to pro mě otázka vývoje.
Vaším životním oborem je matematika a ta má k umění poměrně daleko. Jak jste se k umění dostal?
V tom, že má matematika k umění daleko, bych s vámi úplně nesouhlasil. Matematika má blízko minimálně například v hudbě, ale koneckonců i k výtvarnému umění. Třeba zlatý řez, jakýsi poměr krásy a důležitá součást umění, je čistě matematická záležitost. Matematika je v jistém smyslu všudypřítomná.
Ale k otázce, jak jsem se k umění dostal – těžko říct. Když jsem byl dítě, neměl jsem k umění žádný vztah. S postupem času jsem ale začal víc vnímat hudbu, ta mě dodnes ze všech forem umění oslovuje nejvíc, ačkoliv na rozdíl od Lilie na žádný hudební nástroj nehraju.
Říká se, že hudba je nejčistším uměním, protože nevyžaduje od příjemce žádné znalosti nebo kulturní kontext a proniká přímo k duši.
Přesně tak, proniká přímo k duši, a to mě na ní nejvíc baví.
Jakou hudbu preferujete?
Dnes už vážnou, ale v podstatě mám rád skoro všechny žánry, snad kromě dechovky. K relaxaci jsem si jeden čas hodně pouštěl Maoka, pak taky 528 Hertz, což jsou jen tóny, harmonické frekvence. Nově jsem začal experimentovat s minimalistickou hudbou, ale to je i poslechově náročnější disciplína.
Co si mám představit pod pojmem minimalistická hudba?
Repetitivnost, minimum variací, neměnná harmonie a rytmus. Nemá asi moc smysl hudbu popisovat, lepší je si poslechnout, například Philip Glass.
Když jste zmínil náročnost poslechu, vyvstala mi asociace na jednoho z význačných modernistických skladatelů vážné hudby, Arnolda Schoenberga. Jeho dílo staví na principu atonality, která je skutečně pro běžného posluchače až nepříjemná, ale lidé, kteří mají blízko k matematice, se na ni dívají úplně jinak.
Přesně tak, vždycky záleží na posluchači. V rámci Strun podzimu jsme třeba s Lilií navštívili koncert Jack Quartet: Xenakis, kde hudba byla inspirovaná architekturou a matematickými principy – přes aplikaci takzvané metody meta-art. Ten se Lilii s jejím tradičním hudebním vzděláním příliš nelíbil, ale mne naopak velice oslovil. Osobně vnímám matematiku právě jako jistý druh umění, v některých aspektech až s magickými propojeními.
Můžete být konkrétnější?
Onou magií myslím vlastnosti v matematice, které nemohou být náhodné, protože stojí mimo zákony pravděpodobnosti. Mluvíme o velmi složitě uchopitelném tématu, ale zkusím vám dát příklad: z mnoha důvodů a v mnoha směrech je extrémně důležité a zajímavé číslo 12. Podle Platona je ústředním symbolem pro éter a jistě nemusím vyjmenovávat příklady jeho častého výskytu v přírodě. Dalším takovým zásadním číslem je 21 a po několikaletém „hraní si“ s čísly jsem již před lety dospěl k závěru, že 21 je v jistém smyslu to nejvíce fascinující přirozené číslo pro lidskou civilizaci. Až poté jsem před asi dvěma roky našel naprosto uchvacující, naduvěřitelnou vlastnost pojednávající o propojení čísel 12, 21 a prvočísel. Totiž: dvanácté prvočíslo je 37 a dvacáté první prvočíslo je 73, tedy dvanácté prvočíslo v prohozeném pořadí trojky a sedmičky, a ještě k tomu 3 krát 7 je opět 21. Sheldonova hypotéza, mimochodem dokázaná minulý rok, říká, že v desítkové soustavě neexistují žádná jiná čísla s analogickými vlastnostmi. Vztahy těchto čísel pak pokračují ještě dál:73 krát 12 je 876 se součtem číslic 21 a 37 krát 21 je 777, opět součet číslic 21, a 12 krát 37 je 444, tentokrát se součtem číslic 12. V číslech a jejich spojení lze najít umění. Já třeba pracuji na konstrukci v jistém smyslu „nejkrásnější“ posloupnosti přirozených čísel, což je pro mě také umění.
Mluvíte o teorii božské matematiky.
Vlastně ano. Matematika, stejně jako svět, nevznikla náhodou a struktury, které se v ní nacházejí, také nejsou náhodné.
Jakým způsobem investujete do umění?
Primárně prostřednictvím fondu Pro arte, který spoluvlastním.
Čím se Pro arte zabývá?
Pro arte je fond investující do umění, primárně do českých malířů. Nově má galerie i v Paříži. Současné portfolio Pro arte je široké a zahrnuje západní umění od středověku do současnosti se zvláštním důrazem na díla 19. století, počátky moderny, meziválečnou avantgardu a poválečné a současné umění.
Na české umělecké scéně jste poměrně činný, kromě Pro arte figurujete také v galerii Dox.
V Doxu jsem už pět let druhým největším akcionářem, držím v galerii osmadvacetiprocentní podíl. To mimochodem moc lidí neví, protože o tom příliš nemluvím.
Co vás motivovalo investovat do Doxu?
Samozřejmě skutečnost, že jsou to peníze vložené do dobré věci. Projekt se mi velice líbil a využil jsem příležitosti stát se jeho součástí. Dox rozhodně nelze označit za ekonomicky výhodnou investici, ale chtěl jsem mu pomoct, protože takové aktivity považuji za společensky důležité, a i v mém životě význam umění neustále roste.
Cítíte u sebe potřebu vytvořit privátní sbírku?
Ne, pocity související s vytvářením kolekcí mi teď nepřipadají naplňující.
Hodně jsme se věnovali umění, ale to zdaleka není vaše primární aktivita. Čím se aktuálně pracovně zabýváte nejvíc?
Dlouhodobě se nejintenzivněji věnuji propagaci a implementaci volebního systému D21, který jsem vytvořil. Je velmi pravděpodobné, že během dvou až tří let nastanou v této oblasti velké změny, a troufnu si dokonce říct, že změna volebního systému je globálně nejdůležitější reformou pro zachování skutečné demokracie.
V souvislosti s vaším jménem v posledních letech médii proběhla také řada zpráv o resortu Zuri na Zanzibaru. Získal celou řadu prestižních ocenění včetně těch za udržitelnost. Jste s výsledkem spokojen?
V tomto případě nejde přímo o moji aktivitu – ačkoliv jsem největším podílníkem projektu a vlastním v něm čtyřicet procent – ale o investici fondu RSJ. S konceptem Zuri se plně ztotožňuji, je to resort postavený na unikátní kombinaci služeb na vysoké úrovni, estetického designu a maximálního důrazu na udržitelnost, soběstačnost a zodpovědnost vůči tamní komunitě. To jsou podle mého názoru jediné principy, které do budoucna mohou být dlouhodobě funkční.
Pokud odstoupíme od investice RSJ, které spravují odborníci, jaké parametry musí mít projekt, aby vás osobně jako investora dokázal zaujmout?
Sám za sebe investuji jen do mála projektů, ale vždy musí jít o věci s přesahem, to je pro mě naprosto primární podmínka. Dále pochopitelně sleduji kvalitu a udržitelnost. Věřím, že dané požadavky beze zbytku splňují mé nadace – Nadace Karla Janečka, Nadační fond pomoci s aktuálním přelomovým projektem ZNesnáze21 a nadace Science 21. Byznysově investuji třeba do léčebného konopí a vývoje léků z něj nebo do moderních leteckých technologií. Svou prací a svými projekty se snažím podpořit budoucnost lidské společnosti, cestu k Human 21, člověku 21. století.
Jak daleko jsme podle vašeho odhadu od této budoucnosti?
Roky, určitě ne desetiletí. Jsem přesvědčen, že se blížíme epochální změně lidstva, nastává sociální singularita 21, pro kterou je možná současná pandemie předzvěstí. Věřím, že budeme na naší cestě úspěšní a jako lidstvo se propojíme v harmonii a souladu.
