Jak probíhá váš běžný pracovní den?
Moje práce je velmi různorodá, což je také důvod, proč ji mám ráda, nicméně jeden společný jmenovatel tu je, a to můj ranní rituál. V šest hodin ráno vstávám, cvičím pět tibeťanů a odměním se dobrou snídaní. Potom už vypadá každý den trochu jinak. Někdy začínám konferenčním hovorem s kolegy v ostatních zemích, někdy prohlídkou stavby a v klidnějším období za kancelářským stolem. Není to rozhodně rutina a je zapotřebí být připravena na rychlou změnu. Život v pohybu je pro marketing i obchod, myslím, typický.
Do jaké míry ovlivňuje vaše činnosti centrála a pobočky v dalších zemích? Kolik prostoru máte na realizaci vlastních lokálních nápadů?
Bezpochyby jsme společnost s jasnými znaky korporace, ale rozhodně ne v té nejpřísnější podobě. Z hlediska vizuální podoby se korporátní identita naší společnosti stále více promítá i do samotných projektů, což podporuje povědomí o tom, co a v jaké kvalitě děláme. Co se týče všech ostatních aktivit, ty jsou v čistě lokální režii, počínaje definicí produktu v samotném počátku každého projektu, konče nastavením komunikační kampaně a prodejem či pronájmem samotným. Mám tedy svobodu v realizaci, na druhou stranu i odpovědnost za výsledky. Působíme ve střední Evropě, operujeme především v pěti hlavních centrech – Vídeň, Mnichov, Berlín, Praha a Varšava – které sice nejsou zeměpisně daleko od sebe, ale tamní trhy jsou velmi odlišné. Důvěra mateřské společnosti k našim lokálním znalostem je naštěstí veliká.
UBM se v Česku zapsala realizací zajímavých staveb jako Anděl City, administrativní budova Dock 01 nebo nejnověji rezidenční projekt Neugraf. Jaké máte v Česku další plány?
V Česku se primárně zaměřujeme na rezidence a hotely, v blízké budoucnosti představíme nový počin v oblasti bydlení. Praha dlouhodobě trpí velkým nedostatkem bytů, a to hlavně ve střední a vyšší kvalitě. Nám se podařilo takový projekt získat a už na jaře příštího roku uvedeme na trh jeho první fázi. V hotelovém segmentu, což je celoevropsky naší doménou, jsme v procesu rekonstrukce Cukrovarnického paláce na pětihvězdičkový hotel a zároveň aktivně vyhledáváme další příležitosti.
Jedním z posledních a nejviditelnějších projektů UBM je areál Astrid, který má dvě etapy: kancelářskou a rezidenční. Jakým způsobem chcete tento záměr jako šéfka marketingu pojmout?
Projekt Astrid Garden je srdeční záležitost, která se nachází v nitru Holešovic. Samotná čtvrť se během posledních pár let velmi proměnila, tak věřím, že i my pozitivně přispějeme revitalizací celého areálu. Kancelářská budova je již ve výstavbě a po ní bude následovat rezidenční komplex. Obchodní strategie je samozřejmě u obou fází velmi odlišná, u každé z nich oslovujeme jinou klientelu, propagujeme rozdílné výhody pro budoucí obyvatele. Jedno mají však společné, a to je kouzlo místa, které poskytne klidnou a zelenou oázu uprostřed města. Nový projekt v oblasti bydlení, o kterém jsem hovořila, je jiným produktem, určeným pro jinou cílovou skupinu a nachází se dále od centra města. Na rozdíl od komorního Astridu bude v souhrnu poskytovat bezmála 290 bytů a šestadvacet rodinných domů.
Co obnáší z hlediska marketingu propagace tak velkého projektu?
Projekt takového rozsahu je nejdříve potřeba dostat do povědomí potenciálních klientů se sdělením, jež charakterizuje a představuje myšlenku, se kterou se ztotožní. Mluvíme o bydlení, tedy o budoucích domovech pro ty, kteří v nich budou opravdu žít. Podstatou mojí práce je upozadit sebe a své představy, vcítit se do potřeb, zvyků a snů těch, kterým je výsledek určen. Je to zvláštní alchymie, jejímiž přísadami jsou průzkumy, fakta a zkušenosti, ale klíčovou ingrediencí je vidět svět jejich očima. V tom je krása mojí práce a důvod, proč ji dělám. Každý projekt se rodí několik let, vyžaduje velké množství energie a trpělivosti mnoha lidí. Odměnou je pak radost a díky, kterých se nám od klientů dostává.
Česko dlouhodobě trápí pomalé procesy schvalování stavebního řízení a složitá legislativa. Jak se na tento problém dívají zahraniční developeři typu UBM?
Tato bolest je pro naše kolegy z jiných zemí obecně známým faktem a všichni pevně věříme, že se blíží den, kdy se to změní. Situace je dlouhodobě neudržitelná a na každém kroku cítíme zesilování tlaku na její vyřešení. Změna musí přijít, jinak by následky s nedostatkem životního prostoru byly zásadní. Jsem v tomto ohledu optimistická, každá špatná situace jednou skončí, tak to v životě funguje. Jak se říká, když je špatně, znamená to, že ještě není konec.
Máte za sebou dlouhou praxi na manažerských postech. Směřovala jste cíleně k vedoucím pozicím?
Na to se těžko odpovídá, vše se vyvíjelo postupem času. Každé moje rozhodnutí a úsilí mě někam samovolně posouvalo a cestu jsem si budovala přirozeně, což ale neznamená, že to bylo lehké. Velká část je jistě v mé osobnosti, pro kterou je typická cílevědomost a smysl pro detail, stejně jako osobní odpovědnost. Neumím dělat věci na padesát procent, což může být výhodou i nevýhodou, ale tak to je. Když čemukoli věnuji velké množství energie, potřebuji prostor, abych mohla myšlenku dotáhnout k realizaci a úspěšnému konci, což lze skutečně jen ve vyšších pozicích. Za vším je ale velká dřina, což platí v každém oboru.
Jak byste se popsala typově jako manažer?
V první řadě si velmi pečlivě vybírám spolupracovníky tak, aby byli minimálně na podobné vlně, protože spolu trávíme velké množství času. Vyžaduji kromě znalostí schopnost organizace času i dotahování započatých věcí. Po lidské stránce určitě v naší kreativní práci vítám neméně podstatnou dávku entusiasmu, když společně tvoříme pro druhé. Netrvám na připoutání se k židli v čase od–do, trvám na kvalitním splnění úkolu. Pokud tomu tak je, mají kolegové svobodu. Jestli se v mém řízení promítá, že jsem žena? Možná v míře empatie, ale to je spíše otázka na druhé.
Žena na vedoucí pozici v byznysu je u nás pořád ještě téma. Když porovnáte své zkušenosti v českých společnostech, kde jste předtím působila, a u zahraničního developera UBM, vnímáte nějaké rozdíly v tom, nakolik si váží ženského pohledu v roli manažerky?
Je to stále trochu kontroverzní téma a také těžká otázka. Budu tedy mluvit čistě za sebe. Ať už jsem pracovala pro zahraniční či českou společnost, nenašla jsem zásadní rozdíl. Vždy velmi záleželo a záleží na jednotlivcích. Setkala jsem se mnohokrát s nedůvěrou či negativním postojem. Jediné, co je vyléčilo, byly výsledky. Ty nakonec přesvědčí nebo minimálně umlčí i největší skeptiky. Abych nebyla příliš negativní, měla jsem v životě i dávku štěstí, že jsem dostala významné příležitosti bez ohledu na to, jestli jsem žena či muž. Naše společnost, a teď nemyslím UBM, ale občanskou, se má stále co učit. Z mého pohledu je to otázka přístupu každého z nás. Pokud to zjednoduším, jedná se o schopnost respektu k druhým, přičemž nezáleží na pohlaví. Já jsem si své místo na planetě naštěstí už našla.
