Jaký máte názor na aktuálně schválenou podobu stavebního zákona jako celek?
Pavel Franc: Výsledná podoba nového stavebního zákona rozhodně není ideální. Přestože se od něj očekává zásadní zrychlení povolování staveb, a tedy mimo jiné zlepšení současného nedostatku dostupného bydlení, vyvolává také mnoho obav. Tou hlavní je oslabení ochrany důležitých veřejných hodnot, jako je ochrana životního prostředí, na úkor rychlejšího povolování staveb. Toto riziko skutečně hrozí. Současně je ale nutné si uvědomit, v jak špatném stavu se ochrana veřejných zájmů, a především životního prostředí, nachází dnes. Je neefektivní, slabá a založená na extrémně složitém procesu mnohačetného vyjadřování tak zvaných dotčených orgánů státní správy. Proto je stavební zákon nejen rizikem, ale zároveň i příležitostí k tomu, aby byly jednotlivé veřejné zájmy posouzeny komplexně v jednom řízení.
František Korbel: Situace ve stavebnictví byla již dlouho opravdu tristní – byrokracie komplikovaná desítkami závazných stanovisek, slabé stavební úřady podléhající politickému vedení obcí, které dublují úkony v územním a stavebním řízení. A do toho všeho nepovedené novely, formalismus a právní nejistota vyvolaná zpětným rušením územních plánů. České stavebnictví si tedy novou legislativu skutečně zasloužilo. Cílem nového zákona bylo zejména reformovat výkon státní správy na úseku stavebního práva a odstranit obrovskou míru složitosti a řadu paralelních či navazujících procesů stávající úpravy. Jakkoli v politice přetrval spor o věcné řešení institucionální reformy, věřím, že nový stavební zákon jako celek situaci zásadně prospěje a zjednoduší a zrychlí povolovací i přezkumná řízení.
Petr Palička: Jedná se samozřejmě o kompromis, který je velmi vzdálený původnímu návrhu, ale i tak mě těší, že byl návrh v aktuální podobě přijat. Myslím, že je to velký úspěch a značný krok kupředu.
Lukáš Randa: Novou normu vnímám minimálně jako důležitý signál a ochotu pro změnu. V rámci pozměňovacích návrhů doznala původní podoba mnoha změn, nicméně největší bolesti, alespoň na papíře, postihuje. Zúčastněné strany mohou mít samozřejmě odlišné názory, nicméně pro nás jako pro developery jsou nejdůležitější změny zákona posunem k lepšímu. Podotýkám ale, že až praxe ukáže, nakolik bude nový zákon funkční a jak moc se do něj bude muset ještě sahat.
Marcel Soural: Schválení nového stavebního zákona vítáme, a to i přes fakt, že jeho aktuální podoba není dokonalá. V tomto případě ale platí, že je to jistý krok kupředu, a nový zákon je zcela jistě lepší než ten dosavadní z roku 2006, jehož další a další novelizace celý proces povolování komplikovaly až do chvíle, kdy výstavba v Česku téměř zamrzla.
Co si od nové legislativy slibujete?
Pavel Franc: Především rychlejší a kvalitnější rozhodování v oblasti výstavby. Nový stavební zákon radikálně mění především strukturu stavebních úřadů a způsob jejich fungování. Stavební úřady mají být jako orgány státu odděleny od obcí a krajů. Všechny typy staveb mají být povolovány v jediném typu řízení, které nahradí současné územní a stavební řízení. Do tohoto řízení má být, s několika výjimkami, zahrnuto posouzení stavebních záměrů z hlediska všech dotčených předpisů a zájmů. Po podání odvolání nebude možné rozhodnutí rušit a vracet, odvolací stavební úřad bude muset vždy rozhodnout s konečnou platností.
František Korbel: Princip nového stavebního zákona je především o snaze zjednodušit a integrovat rozhodování a vážení veřejných zájmů. Není a priori zaměřen na podporu výstavby, ale na zlepšení fungování veřejné správy. Sekundární efekt by měl přinést i zrychlení povolovacího procesu. Podstatou institucionální reformy je přesun úředníků působících v povolovacím procesu v přenesené působnosti na různých organizačních útvarech obecních a krajských úřadů a dotčených orgánů do tak zvané čisté státní správy v jediné organizační soustavě. V novém režimu budou mít úředníci zvýšenou ochranu díky služebnímu zákonu. Důsledkem takového přesunu úředníků bude integrace rozhodování do jediného razítka a kvalitnější, snazší a lépe prosaditelné metodické vedení jednotlivých stavebních úřadů.
Petr Palička: My developeři si slibujeme především rychlejší postup povolování, větší transparentnost povolovacího procesu a menší prostor pro jakékoliv postranní aktivity veškerých dalších účastných orgánů.
Lukáš Randa: Předně upřímně doufám, že stát zvládne reorganizaci celého sektoru, protože kompetenční a rozhodovací model dle nového stavebního zákona je úplně jiný. Pokud stát říká, že dokáže zeštíhlit úřednický aparát a ušetřené peníze efektivně investuje do důkladného proškolení a vzdělávání úředníků, mohli bychom v úřednících získat lepší partnery. Dalším aspektem, který bych vypíchl, je lepší zastupitelnost a také velké zjednodušení při podání jednotlivých žádostí a jejich následná správa. V neposlední řadě si slibuji zjednodušení a scelení stavebního řízení.
Marcel Soural: Zatím nečekáme zázraky, zákon sám o sobě není řešením všech problémů, které ve stavebnictví jsou. Je ale prvním krokem k jejich postupné nápravě, ke zrychlení nesmírně komplikovaných a zdlouhavých procesů a tím i k rychlejší výstavbě, a zejména k uspokojení velké a stále rychle rostoucí poptávky po bydlení.
Jaké jeho přínosy jsou podle vás nejdůležitější a proč? A naopak – co zákon nijak neřeší nebo řeší špatně? Jaké z toho podle vás plynou důsledky?
Pavel Franc: Za správné považuji především oddělení stavebních úřadů od samospráv a koncepci jednoho řízení o povolení záměru. Všeobecně přijímanou nezbytností je digitalizace postupů v oblasti územního plánování i povolování staveb včetně zavedení elektronického spisu. Na spoustu věcí ale nedošlo. Nebyla využita šance více posílit postavení měst a obcí při územním plánování. Zákon neobsahuje dostatečné záruky ochrany veřejných zájmů definovaných složkovými předpisy a transparentnosti rozhodování. Lhůty pro rozhodování stavebních úřadů nejsou vymahatelné. Uvidíme, co se podaří ještě spravit, než bude zákon účinný.
František Korbel: Zákon obsahuje myšlenku sjednocení stavebních úřadů do jednotné státní stavební správy, integraci dotčených orgánů, zrušení územního a stavebního řízení a všech odvozených procesů. Obsahuje i další úpravy s cílem posílit právní jistotu a důvěru v územní plán, podpořit digitalizaci a modernizaci hmotného práva o požadavky na obnovitelné zdroje, e-mobilitu, zadržování vody v krajině či ozelenění měst. V těchto všech oblastech vnímám přínos nového stavebního zákona jako zásadní pro další rozvoj českého stavebnictví. Nepovedla se zatím bohužel ambicióznější reforma územního plánování a posílení role obcí v něm.
Petr Palička: Přínosů nového stavebního zákona pro stavebníky je mnoho, a to zejména pro ty menší. Pro rodinný domek například nebudete nově potřebovat prakticky žádné papírování. Celá věc se zásadně zjednoduší, zrychlí a zlevní. Pro investory pak spatřuji také celou řadu pozitivních změn – výrazně ubylo předchozích řízení, navíc nově se bude vést pouze jediný druh řízení, a navíc odpadne ta nepříjemná systémová podjatost. Co řada lidí nedoceňuje, je koncentrace a apelace v přezkumech (tedy nevracím se v případě chyby opět na nový začátek, ale chybu může nadřízený úřad opravit, to ušetří ve státním rozpočtu i v rozpočtu investorů spoustu času a financí, které lze věnovat přímo do stavby jako takové), automatické účastenství stavebníka v případě soudního přezkumu, tedy opět velká časová úspora v souvislosti s rozhodováním soudu o povolení účasti jakožto osoby zúčastněné na řízení. Mě osobně mrzí, že se nepodařilo, na rozdíl od podkladových vyjádření, zajistit lépe vynutitelnost lhůt u stavebního úřadu, na druhou stranu oceňuji, že mnoho dosud chybějících lhůt bylo konečně určeno a uzákoněno. Také zastaralé a složité a často velmi dlouho trvající územní plánování by bylo bývalo zasloužilo větší revoluci a změnu.
Lukáš Randa: Už jsem to nakousl ve své předchozí odpovědi, takže to ještě více rozvedu. Pokud bude zákon fungovat i v praxi tak, jaké je jeho nynější znění, tak největším přínosem je stanovení lhůt, přenesení stanovisek dotčených orgánů na stavební úřad a jednotné sloučené stavební řízení. Pro nás jako pro developery by to byl ohromný posun z hlediska plánování, protože jestli dnes trvá celý proces do vydání stavebního povolení nějakých pět, někdy i více let, je to velmi náročné na kapitál, cash flow a další zdroje. Velká diskuze se strhla nad odosobněním stavebního řízení od místa, kde se má stavba realizovat, avšak pokud bude ochota absolvovat místní šetření, tak já to považuji spíš za výhodu.
Marcel Soural: Jako hlavní přínos vidím zjednodušení a urychlení procesů a naplnění slibu: jedno řízení, jedno razítko do jednoho roku. Průměrná doba stavebního řízení se v Česku kvůli zdlouhavým povolovacím procesům pohybuje kolem pěti let, v Praze to je až kolem deseti let. Nový zákon by měl tuto dobu výrazně zkrátit. Dalším přínosem je zavedení jednotné stavební správy a zeštíhlení velkého, avšak často nefunkčního byrokratického aparátu. Jako krok správným směrem vnímám i digitalizaci. Když to shrnu, domnívám se, že nový zákon by mohl primárně zrychlit a zefektivnit výstavbu v České republice, stejně jako odbrzdit českou ekonomiku. S potenciálními přínosy ale přicházejí i otázky a řada věcí stále zůstává na půli cesty a spoléhá na budoucí novelizace. Například zrychlení povolovacího procesu bude vyžadovat zvýšení kapacit stavebních firem. Což při současné nevůli státu pustit do země zahraniční dělníky bude komplikované.
Jak se nové legislativě podaří podle vás zatočit s největší bolestí českého developmentu – příliš dlouhými povolovacími procesy, ať v krátkodobém, či dlouhodobém horizontu?
Pavel Franc: Nepochybně nás čeká přechodné období, které může znamenat další průtahy. Pokud však stát dokáže zajistit přechod dostatečného počtu kvalifikovaných úředníků do nového modelu, nepochybně dojde k zásadnímu urychlení povolovaní. Přispěje k tomu mimo jiné zavedení principu, podle nějž musí nadřízený stavební úřad v odvolacím řízení rozhodnout s konečnou platností, tedy nesmí věc vrátit stavebnímu úřadu 1. stupně k novému rozhodnutí. Někteří kritici zákona se obávají, že vedení stavebních úřadů bude více upřednostňovat povolování staveb před ochranou veřejných zájmů. Toto riziko je reálné. Záruky maximální nezávislosti jednotlivých specializovaných úředníků jsme v průběhu přípravy zákona navrhovali, pozměňovací návrhy však nezískaly dostatečnou podporu.
František Korbel: Podaří. Zejména přebujelá stávající procesněprávní úprava totiž zatím brzdila povolovací proces. V tomto ohledu tedy věřím, že nový stavební zákon prospěje nejen stavebníkům, ale i úředníkům stavebních úřadů a dotčených orgánů, jelikož budou moci vést povolovací řízení efektivněji a více se věnovat věcné podstatě než procesním aspektům.
Petr Palička: Věřím, že na základě výše uvedeného většina důvodů, pro které byl proces prodlužován, odpadne. Samozřejmě zákon nemá vliv na rychlost rozhodování soudů a dalších, což také v některých případech obdržení finálního povolení zdržuje.
Lukáš Randa: Když porovnáte stávající úpravu a nový stavební zákon, tak je ten rozdíl propastný, a to nejen z hlediska času, ale i způsobu, jakým bude stavební řízení probíhat. Zákon poměrně jasně definuje lhůty pro jednotlivé typy staveb a pamatuje i na speciální případy (památková péče, EIA). Co už tolik neřeší, je postih za nedodržení lhůt. Další oblastí, kterou je třeba zmínit, jsou velká města, jako Praha, Brno nebo Ostrava, které mají možnost pro své území normu dále upravovat. Proto bude velmi důležité sledovat tyto separátní stavební předpisy, protože většina developerské činnosti se odehrává právě v těchto městech.
Marcel Soural: Novela stavebního zákona počítá s velkými změnami a na takové změny je potřeba nějaký čas. Proto očekávám, že z krátkodobého hlediska se stavební řízení nezrychlí. Přál bych si a doufám v to, že ke zrychlení povolování staveb dojde alespoň v horizontu dvou, tří let.
Zákon se ve své schválené podobě setkal s kritikou z nejrůznějších stran. Proč je tak těžké sestavit zákon, který by byl funkční a zároveň akceptovatelným kompromisem pro všechny dotčené strany?
Pavel Franc: Řada stakeholderů není ochotná přistoupit na kompromisní řešení a je uzavřená ve svých představách o tom, co je správné, což nikam nevede. Ve Frank Bold máme zkušenost s praktickými dopady stavebního práva na samosprávy, investory i dotčenou veřejnost, takže si naopak uvědomujeme, že o dosažení idealistických cílů musíme usilovat v rámci reálných možností. Proto jsme se do přípravy zapojili s vědomím, že určitě nedosáhneme všeho, ale uděláme maximum pro co nejlepší výsledek. Věřím ale, že přijetím stavebního zákona nekončí celkové úsilí o vytvoření modelu veřejné správy a rozhodování ve stavebnictví, které umožní kvalitní a udržitelnou výstavbu. Po volbách je v tom potřeba pokračovat.
František Korbel: Je to těžké, protože situace vyžaduje skutečnou reformu. Současné problémy stavebního práva nelze vyřešit jen kosmetickými změnami současného zákona. Těmi jsme se dostali až tam, kde jsme. A skutečná reforma znamená tvrdé řezy, rušení desítek procesů, integrace desítek kompetencí, a to musí nutně někoho bolet. A pak tu máte systémové odpůrce, kterým současný stav vyhovuje. A politiku. Navíc řada právních otázek je objektivně složitých a může mít více různých řešení. Takže ano, šlo o těžký úkol. Ale zákon byl schválen, podepsán a nyní je již ve Sbírce, a některá ustanovení dokonce již nabyla účinnosti. Takže na spory zapomeňme a snažme se, aby zákon splnil cíle zlepšení, po kterém volají všichni.
Petr Palička: Nejsem zákonodárce, a tak toto nemohu s přesností určit, ale podle dostupných informací, které mám, se v tak složitém případě, jako je stavební zákon, projevuje mnoho protichůdných zájmů, jednak lobbistických skupin a zadruhé i mnoho různých politických aktivit.
Lukáš Randa: Toto samozřejmě není problém pouze stavebního zákona, recept na vyvážený zákon neexistuje. Jakýkoliv zákon vždy dělí společnost na ty, pro které je to nástroj k podnikání, úředníky a pak ty, kteří se s ním setkají párkrát za život. Tím, že jsou stavby velkým celospolečenským tématem, vyjadřuje se k němu množství skupin i jednotlivců, tak je tvorba této normy složitější z hlediska občanské a politické odpovědnosti. Když to vztáhnu na nás jako developery, budeme vždy pod drobnohledem občanů, úředníků i politiků, bez ohledu na to, jaký stavební zákon bude v platnosti. Věřím však, že nový stavební zákon bude přínosem a jím zavedené klady převáží zápory.
Marcel Soural: Zákon se stal bohužel především politickou hrou. A hrou o přerozdělování mocenského vlivu. To pak nikdy nelze řešit všeobecným celospolečenským konsensem.
