Řeč je o alternativních investicích. Zájem o ně stále roste, ať už v oblasti umění, světě horologie, nebo segmentu špičkového a vzácného alkoholu. Příčinou tohoto jevu je mimo jiné zvyšování peněžní zásoby ve světových ekonomikách (včetně té české), což tlačí vzhůru ceny investičních aktiv a tím i jejich výnosy. Za nebývalým zájmem investorů o alternativní investice stojí bezprostředně i koronavirová pandemie.
Je zcela logické, že investoři se v současné době rozhlížejí po příležitostech, které diverzifikují jejich portfolio a zároveň jim zajistí zajímavé zhodnocení. Pochopitelně chtějí také vydělat, což všechny investice, jež představujeme na dalších stránkách, umožňují. Z námi dostupných dat víme, že index společnosti Knight Frank, který mapuje investice do tak zvaného luxusu, posílil za deset let o 120 procent. A to už mluví samo za sebe.
Hezky uložené peníze
Investice do umění nejsou jen dobře uložené peníze, ale i otázka společenské prestiže. Kdo by se nechtěl pochlubit třeba obrazem Noční slavnost od malířky Toyen, který se letos v květnu s aukční přirážkou prodal za 36,48 milionu korun. Stejně jako jiné sektory i tento trh zaznamenal v loňském roce pokles. Podle Knight Frank Bank spadl celkově index s uměním o jedenáct procent.
Už proto je vhodné se u tohoto typu investic poradit před vložením peněz s odborníkem. Podle Katie Margolin, majitelky pražské galerie Katie Feygie Art, existují dva způsoby, jak investovat do umění. Prvním, téměř absolutně nerizikovým, je nákup uměleckých děl, jejichž autoři jsou již známí a uznávaní. „V takovém případě může dojít k nepatrným výkyvům cen, které pravděpodobněji závisí na módě sezóny,“ říká expertka.
Druhý způsob může podle ní použít každý, kdo se zajímá o umění a zná několik pravidel, důležitých při nákupu uměleckých děl. Například si při nákupu grafických a malířských děl zkontrolovat, zda je malba podepsána, a vyžádat si certifikát pravosti. Nebo se v současné době soustředit v rámci módních trendů na pop-art, o který je v Evropě na rozdíl od USA stále větší zájem.
„Pop-art zaujímá jednu z nejstabilnějších pozic v prodejích na aukcích a mezi nejlépe hodnocenými galeriemi na světě,“ upozorňuje Katie. I v Česku ostatně najdeme výnosové šampiony tohoto sektoru. Loni byl rekordmanem František Kupka, jehož obraz Divertimento II se prodal za více než 90 milionů korun. Což je největší částka za vydražené dílo v dosavadní české historii. Dokonce tím překonal i rekord Toyen, jejíž obraz Piková dáma se minulý rok prodal za 78,65 milionu korun.
Za poslední desetiletí je pak nejprodávanějším českým aktivním umělcem Krištof Kintera. Jeho díla koupili sběratelé mezi lety 2011 a 2020 dohromady za 12,5 milionu korun. V těsném závěsu za ním stojí Frederico Díaz, umělec česko-argentinského původu, jehož obrat ve stejném časovém úseku činil 8,3 milionu korun. Třetí příčka patří Pastu Onerovi. Díla umělce libujícím si v graffiti koupili sběratelé v součtu za 7,3 milionu korun. Ve světovém měřítku pak vítězí Tryptych od Francise Bacona z roku 1981, který se loni prodal prostřednictvím Sotheby´s za téměř 2 miliardy korun.
„Je více cest, jak přistoupit k investičnímu umění. Osobně bych každému doporučila, aby si autenticky tvořil svou sbírku, a nikoli nutně vždy s ohledem na indexy umění. Školácky vsadit jen na nejznámější jména a nejvyšší cenovku je varianta, kterou nepovažuji z dlouhodobé perspektivy za efektivní,“ říká Kateřina Borovanská z galerie Fiat Lux Art. Cestou, jak doplnit konzervativní základ sbírky nebo začít, mohou být podle ní třeba mladí autoři, díla spjatá s určitými událostmi nebo fotografie, která se dotyčnému jednoduše líbí.
Konkrétním příkladem, jenž podle expertky obstojí, je Dorota Sadovská, připravující v současnosti dílo svatého Josefa a scénografickou práci pro příjezd papeže Františka na Slovensko v září 2021. „Jedná se o historický milník a věřím, že některá díla jsou v životě umělce i sběratele mementem dané chvíle, stopou historie, což jim přináší mimořádnou hodnotu,“ doplňuje Borovanská.
Je zřejmé, že investice do umění je zkrátka trochu schizofrenní záležitostí. Na jednu stranu nejde o klasickou investici v pravém slova smyslu, protože umělecká díla nejsou stejně jako třeba akcie zaměnitelná, homogenní, nemateriální a ve většině případů vysoce likvidní. Na druhou stranu, jak upozorňuje Matyáš Kodl, konzultant Galerie KODL, který spolu se sourozenci založil sekci současného umění Kodl Contemporary a online aukční portál Artslimit, je správné a důležité se na akvizice uměleckých děl dívat ryze investičně.
„Všeobecně platí, že čím je umělecký předmět starší, tím je hodnota stabilnější a zároveň potenciál k většímu zhodnocení nižší. Současné umění bych tedy v tomto kontextu připodobnil k investování do více či méně rozvinutých start-upů, u kterých je velký potenciál k zhodnocení, ale i větší riziko, že daný start-up neprorazí a třeba i zanikne. Je na každém investorovi, jaké riziko vyhledává, a podle toho by si i měl modelovat celkové složení své sbírky,“ dodává expert.
Za cenu citu i rozumu
„Šperky jsou skvělou investicí do citů a lidských vztahů, protože reprezentují dárek, která trvá věčně a má hluboký význam a poselství,“ vysvětluje Roberto Coin, zakladatel stejnojmenné šperkařské značky, proč je punc romantiky, kterou s sebou šperky nosí, pro jejich hodnotu daleko důležitější než velkolepost luxusních dárků, jako jsou drahá auta nebo exotické cesty.
Investice do šperků u nás navazuje na prvorepublikovou tradici, kdy se rodinný šperk předával z generace na generaci. Díky tomu jeho hodnota v řádu desetiletí výrazně rostla. Důvodem přitom nebyla a není jen omezená nabídka drahých kamenů ze strany těžařů v čase stoupající poptávky. Zhodnocení investice ovlivňují i faktory, jako originalita šperku, známé jméno autora šperku i toho, kdo jej někdy vlastnil.
„Investiční klenoty potřebují hluboké spojení mezi klientem a značkou. Kameny do nich vsazené jsou obvykle nejcennější, a proto je doporučujeme koupit samostatně a poté individuálně vytvořit návrh. Tímto způsobem se šperk nejen nejlépe zhodnotí, ale také získá punc jedinečnosti,“ říká Roberto Coin.
Z kamenů se přitom hodí zahrnout do investičních šperků jak bílé diamanty, tak i jejich mnohem vzácnější barevné varianty. Chybu však investoři neudělají ani s kvalitními modrými safíry, zelenými smaragdy nebo červenými rubíny.
À propos, investovat vedle šperků lze i pouze do drahých kovů, ať jde o zlato, stříbro, nebo již zmíněné barevné diamanty. Jejich vzácnost dokládá podle jednoho z jejich největších dodavatelů, dolu Argyle, fakt, že pouze jeden z deseti tisíce nalezených diamantů je barevný. Čemuž odpovídá i jeho cena. Například loni v listopadu se téměř patnáctikarátový diamant Spirit of Rose prodal v přepočtu za neuvěřitelných 568 milionů korun.
A jeho cena podle všeho jen tak neklesne. Podle některých studií totiž u barevných diamantů nedošlo za posledních třicet let k žádnému poklesu velkoobchodních nákladů, zato jejich hodnota vykázala ve stejném období roční nárůst kolem 12 až 15 procent. Nutno ovšem dodat, že tvrdá aktiva, jako jsou diamanty, ale i zlato či stříbro, by měla ideálně tvořit zhruba jen 5 až 10 procent investičního portfolia.
„Základním pravidlem pro nákup drahých kovů je přitom možnost si na investici skutečně sáhnout,“ upozorňuje Pavel Ryba, hlavní ekonom a zakladatel české společnosti Golden Gate CZ. Jinými slovy, investor, který drahým kovům rozumí, nenakupuje zlato či stříbro ve formě certifikátů nebo jiných příslibů. Už proto, že papírový trh se zlatem je podle experta pouze virtuální hrou.
Investiční kov je nejvýhodnější pořizovat buď ve formě takzvaných slitků neboli zlatých či stříbrných cihliček, nebo v podobě investičních mincí. U cihliček pak platí, že v případě zlata se nejvíce doporučují slitky o váze jedné trojské unce (31,1 gramu) a v případě stříbra zase o váze celého kilogramu.
Pavel Ryba upozorňuje, že do zlata je možné také dlouhodobě spořit. Stačí si vybrat cílovou částku a výši měsíční splátky, i kdyby šlo jen o pět set korun, a v průběhu spoření pak postupně získávat naspořený kov do vlastnictví. Výhodou je fakt, že splátky je možné kdykoli bez sankce vynechat. Další možností spoření je takzvaný komoditní účet, díky němuž lze na jednom místě spořit do zlata, stříbra i platiny. „V tomto případě platí, že klient si v průběhu spoření může libovolně měnit poměr jednotlivých drahých kovů i skladbu slitků a mincí,“ dodává Pavel Ryba.
Metla lidstva, která má styl
„Alkohol je metla lidstva,“ říká se. A může to být pravda, jenže souběžně s tím jde taky o skvělou investici. Pomineme-li potěšení, které vám pití dobré whisky přináší, je totiž investiční alkohol relativně stabilní.
Koronavirová pandemie se na jeho hodnotě podepsala jen nepatrně, pád podle Knight Frank Whisky Index činil 3,5 procenta. Vzpomeňte si na loňský listopad, kdy většina lidí propadala v době stoupajících případů nákazy pocitům marnosti a beznaděje. Přesně v tomto měsíci také proběhla v Hongkongu aukce, během níž se prodala série čtyřiapadesáti lahví japonské whisky od Hanyu Ichira zvaná Balíček karet dohromady za více než tři desítky milionů korun.
A to se teprve rozbíháme. Částky, které jsou sběratelé schopni za kvalitní alkohol utratit, mohou šplhat ještě výš. Loni si neznámý sběratel koupil láhev šedesátileté whisky značky Macallan, destilované v roce 1962, za cenu čtyřicet milionu korun. Čímž obchod pokořil hned několik rekordů.
Fakt, že zatím stále zmiňujeme jenom whisky, není náhoda. Ačkoliv existuje spousta rumů i jiných druhů alkoholu, u nichž při investici neuděláte chybu, trh s whisky patří k nejrobustnějším. Díky tomu je investice do tohoto destilátu nejjistější ze všech. Což potvrzuje i statistika aukční síně Sotheby’s, kde byl dosud nejčastěji prodávaným alkoholem japonský typ destilátu a stará dobrá skotská.
Proč se o whisky coby investiční komoditě mluví ze všech typů alkoholu nejvíce, je podle whisky ambasadora a lektora společnosti Jan Becher Pernod Ricard, Zdeňka Kortiše, dáno i její dlouhou historií a postupným vývojem kategorie. „Což u jiných destilátů platí také, v potaz je ale třeba vzít i legislativní rámec. Pod jasně definovanou legislativou máte značný počet palíren z jedné země a dáte dohromady spoustu edic například z 90. let. U rumů a jiných destilátů jednoznačnou právní definici a opravdu stará plnění nenajdete,“ vysvětluje expert, který je zároveň majitelem whisky baru The Black Stuff.
Výsledkem je, že whisky dnes tvoří více než 90 procent světového potenciálu investování do stařených investičních destilátů a její hodnota podle loňské zprávy Wealth Report společnosti Knight Frank stoupla za poslední dekádu o 586 procent, přičemž většina láhví pochází ze Skotska.
Vstoupit na pole investic do whisky už ovšem není tak jednoduché a výhodné, jako tomu bylo před několika lety. Tehdy bylo možné koupit lahve s velkým potenciálem za zlomek jejich současné hodnoty. Vintage lahví z 60. a 70. let minulého století dnes na trhu ani v aukcích mnoho nenajdete, a pokud ano, jejich ceny jsou značně vysoké.
Stejně tak jsou finančně náročné i limitované edice, které palírny vydávají s vidinou vlastního výdělku. U nich přitom existuje riziko, že jejich od počátku vysoké ceny nemusí později významněji stoupat. Počáteční cena ale záleží i na prestiži dané palírny, například produkce značky Macallan je považována za Rolls-Royce na trhu whisky. Z deseti nejdražších lahví, které byly prodány na aukcích, jich devět pochází právě z Macallanu.
Investoři do whisky, kteří zaseli kolem roku 2008, kdy se s limitovanými edicemi doslova roztrhl pytel, tak mají dnes co sklízet. „Rok 2020 by se dal označit za vrchol whisky boomu, který pozorujeme několik posledních let. Zájem o whisky je obrovský. Věnuje se jí stále více lidí, spousta sběratelů má co nabídnout a rýsují se jim šance zhodnotit své sbírky, které před lety výhodně nakoupili. I proto se s whisky aukcemi protrhla hráz,“ vysvětluje Zdeněk Kortiš.
Zub času
Zájem o prémiový segment mechanických hodinek v průběhu pandemie paradoxně vzrostl. Velká poptávka po produkci předních značek oboru, jako je Audemars Piguet, Patek Philippe, Rolex či Vacheron Constantin, ještě vyrostla a spolu s ní také zájem o současnou tvorbu relativně malých ateliérů a nezávislých hodinářů.
Enormní úspěch tak sklízí malé společnosti s absolutně vytíženou výrobní kapacitou, jakými jsou H. Moser & Cie. či DeBethune, stejně jako extravagantní Urwerk, Greubel Forsey a nebo například zřejmě nejžádanější hodinář současnosti Philippe Dufour. Právě set jeho čtyř hodinek nabídne v listopadu v dražbě aukční síň Phillips ve spolupráci s Bacs & Russo, a už nyní je zřejmé, že se částky budou pohybovat přinejmenším v milionech švýcarských franků. Koneckonců jeho zlaté Grande et Petite Sonnerie s akustickým odbíjením času se vydražily na britské online platformě A Collected Man letos v srpnu za 7,63 milionu dolarů, což je několikanásobek jejich původní pořizovací ceny. Jedná se ale o velmi vzácné hodinky, kterých hodinář za život vyrobil pouze osm.
Obdobný hlad po prémiovém zboží zaznamenávají ale samozřejmě i velké značky, jako již zmiňovaná manufaktura Patek Philippe. Nahlášení ukončení produkce kultovního modelu Nautilus 5711 s modrým číselníkem vyvolalo enormní vlnu zájmu o poslední edici, jež je nabízena se zeleným číselníkem. Letos odhalené hodinky s cenovkou pod hranicí milionu korun se v červenci vydražily za neuvěřitelných 320 000 eur v aukční síní Antiquorum, tedy zhruba za desetinásobek jejich ceny. Je tedy zřejmé, že investice do z historického hlediska důležitých hodinek se ukazuje jako perfektní alternativa ke klasickému portfoliu investorů, nicméně mnohdy vyžaduje i specifickou znalost v oboru.
Dlouhé čekací lhůty mnohých výrobců navíc nelze jen tak urychlit, stejně jako je podstatné mít vybudované portfolio již pořízených hodinek. A tak, stejně jako tomu bylo u Ferrari, jejíž Enzo si mohl pořídit pouze majitel již několika jiných existujících supersportů této italské automobilky, tak je tomu u mnoha dalších výrobců světa horologie. Jak uvádí server Business Insider, tahounem aukčních síní jsou v kontextu investic především historické hodinky. Toto tvrzení potvrzuje i skutečnost, že loňská aukce společnosti Sothesby’s, nazvaná příznačně Important Watches, během jediného večera prodala v přímém přenosu časomíry za více než 200 milionů korun.
Report společnosti Deloitte z roku 2019 například ukazuje, že průměrný roční prodej špičkových 32 hodinářských a klenotnických společností za rok 2017 dosáhl výše 42 miliard korun a o rok později report od společnosti Bain pro změnu říká, že trh z druhé ruky dosáhl zhruba 500 miliard korun, přičemž hodinky a šperky tvořily více než 80 procent všech nákupů právě z trhu z druhé ruky. Podle doporučení od expertů Business Insideru jsou nejlepšími značkami k investici Rolex, Patek Philippe a Audemars Piguet. Všechny jsou totiž synonymem luxusu ve světě horologie a zaručují kvalitní dlouhodobé investice. Není divu, vždyť nejslavnější chronograf světa, Rolex Daytona z vlastnictví Paula Newmana, se prodal v roce 2017 za rekordních 17 752 500 dolarů, čímž se staly ocelové hodinky nejdražšími vydraženými náramkovými hodinkami světa.
V další aukci o tři roky později dosáhla hodnota jeho druhých hodinek, taktéž Rolex Daytona, ale s tmavým číselníkem, částky 5 475 000 dolarů. Nicméně hodinky s puncem kultu osobnosti jejich majitele v podobě celebrity jsou velmi specifickou investicí stavící do popředí emoce. Emoce provázely i prodej hodinek Patek Philippe pro charitativní účely v roce 2019. S cenovkou 31 milionů franků se stal fantastický model 6300A Steel Only Watch 2019 nejdražšími hodinkami, které kdy byly na aukci vydraženy.
Impozantní velikán
Příznačné označení Zenith Defy Extreme dává tušit, že se designér Sébastien Gobert rozhodl bojovat proti konvencím a trendům současnosti. Svého kreativního ducha promítl do robustního chronografu, jehož uhrančivá architektura titanového pouzdra je vskutku nepřehlédnutelná. Ve svých strukturách mísí plochy leštěné, kartáčované i pískované, čímž je podtržena jeho členitost a propracovanost. V jeho nitru pracuje futuristicky koncipovaný strojek s můstky v modré barvě odpovídající odstínu náramku. Sportovně koncipované hodinky odlišují také jeho dvě pulsující srdce. To jedno zajišťuje chronometrickou přesnost indikace času, zatímco druhé se stará o stopky s přesností setiny sekundy.
Facelift legendy
Vysokofrekvenční mechanický strojek El Primero patří k ikonám světa jemné mechaniky. Se schopností měřit čas s přesností na desetinu sekundy se poprvé prezentoval v roce 1969 a od té doby je po právu hlavním pilířem produkce manufaktury Zenith ze švýcarského Le Locle. Není divu, že se k jeho původnímu zapouzdření značka navrátila a pro sběratele historických časomír přichystala jeho moderní interpretaci pod názvem Chronomaster Original. Ta zaujme sport-chic vzezřením, jež je definováno trojicí tradičních registrů chronografu na jinak bílém číselníku. Elegantně je řešený i designově integrovaný třířadý náramek, v jehož struktuře se střídají kartáčované a leštěné plochy.
Investice s nádechem benzinu
Většina automobilů ztrácí časem na hodnotě. Některé svou hodnotu naopak udrží, získávají a dále zvyšují. Jen je třeba vědět, o jaké vozy jde, a kdy se je vyplatí koupit. Právě takovými otázkami se zabývají milovníci investičních či ikonických vozů, jejichž obchodování v posledních desetiletích nabralo na popularitě. Sběratelství unikátních vozů, jež bylo donedávna spíš jen koníčkem movitých lidí, má dnes totiž velký investiční potenciál.
„Žijeme v době, kdy jsou ceny akcií a nemovitostí na historických maximech. Mnozí lidé proto hledají nové alternativy, do kterých chtějí investovat. Jednou ze skvělých možností jsou právě raritní automobily,“ říká Štěpán Křeček, hlavní ekonom společnosti BH Securities.
Důvody jsou zřejmé – ve srovnání se standardními oblastmi investování, jako jsou cenné papíry, deriváty nebo komodity, nabízí tato alternativa velkou míru ochrany před možnými výkyvy cen na trhu. „Jako hmotná a relativně málo dostupná forma aktiv mají vzácné nebo unikátní automobily svou vnitřní hodnotu, která pomáhá redukovat riziko ztráty a je prověřena jejich historicky kontinuálním růstovým vývojem,“ doplňuje Křeček ze společnosti BH Securities, která v rámci svých produktů nabízí fond kvalifikovaných investorů Engine Classic Cars, který se zaměřuje na nákup a prodej právě raritních vozů.
Na druhou stranu s sebou tato investice nese řadu specifik a vybrat vůz, který na hodnotě nejenže nebude v čase ztrácet, ale naopak bude výrazně růst, vyžaduje znalost oboru, nadšení pro věc a zároveň chladnou hlavu. Podle odborníků je klíčové pečlivě zvolit kus, jehož výjimečnost může být dána omezenou mírou jeho produkce nebo dostupnosti, případně závodní či jinou historií. To mimo jiné potvrzuje i Štěpán Křeček: „Klíčové je nalézt unikátní, sběratelsky ceněné a vzácné automobily. Jejich výjimečnost může být daná například omezenou mírou jejich produkce nebo dostupnosti. Ceněné jsou například limitované edice vozů, které vznikly u příležitosti kulatých výročí automobilek.“
Majitelé investičních automobilů musí také počítat s nižší likviditou a jistými náklady spojenými s údržbou. Což se na druhou stranu může vyplatit. Důkazem je loňská aukce, kde si zájemce koupil 1932 Bugatti Type 55 Super Sport Roadster za 151 milionů korun. Úspěšnost investic do historických aut ostatně potvrzuje i velký nárůst poptávky v zemích východní Evropy, a zejména v Asii, kde rostoucí ekonomiky, jako je Čína nebo Indie, generují velké množství potenciálních zájemců o toto aktivum.
„Do alternativních investic by určitě neměl směřovat první vydělaný milion. Jde o diverzifikační nástroj, který by měl být do značné míry nezávislý na vývoji cen jiných aktiv, která má investor ve svém portfoliu. V ideálním případě by pak investoři měli mít k alternativám pozitivní vztah. To ve fondu Engine Classic Cars vidíme často. Většina jeho investorů se totiž řadí mezi automobilové nadšence,“ radí závěrem Štěpán Křeček, ekonomický odborník ze společnosti BH Securities.
