Už více než rok se hovoří o další finanční krizi. Přijde?
Jan Šovar: Krize přijde určitě, o tom není pochyb. Nikdo samozřejmě nemůže s jistotou prohlásit, kdy se tak skutečně stane. I když jsou analytici, kteří další krizi předvídají každý rok, sám si netroufám říci, že se tak tento rok stane. Byť intenzivní pumpování peněz do ekonomiky ze strany centrálních bank ve mně vyvolává dojem, že riziko krize v poslední době roste.
Martin Pochylý: Kdo říká, že ví, kdy finanční krize přijde a odkud na ekonomiku udeří, tak si buď tipuje, nebo je šarlatán. Ekonom na otázku, kdy ekonomická krize přesně přijde, podloženou odpověď dát neumí. Nicméně nevidíme v posledních letech jen krizi finanční, ale spíše krizi systemickou, tedy takovou, která nezasáhne jen finanční část ekonomiky, ale ekonomiku celou. O krizi se hovoří dlouho, neboť obecně světová ekonomika v čele s tou americkou zažívá bezprecedentní období růstu, které je unikátní ne až tak svou dynamikou jako především svou délkou. To samozřejmě vyvolává zvyšující se očekávání příchodu krize. Očekávání v ekonomice jsou obecně velmi mocná. Pokud subjekty očekávají, že přijde krize, začnou se podle toho dopředu chovat, připravovat se na ni, čímž ji mohou samy způsobit. Bude to o to více patrné zejména na akciových trzích, které třeba i v souvislosti s koronavirem mohou výrazně krátkodobě ztratit nebo být velmi volatilní.
Tomáš Petr: Řekl bych, že samotná délka cyklu není důvodem pro jeho skončení. Podívejme se například na Austrálii, kde skutečná recese nebyla od roku 1991. Náš základní scénář pro letošní rok s krizi nepočítal. Došlo k potlačení obchodní války mezi USA a Čínou, vyjasnila se situace okolo brexitu. Nyní zde máme novou situaci danou koronavirem. Zkušenosti z posledních několika desítek let ukazují, že finanční trhy mají tendenci ty prvotní reakce přehnat. Nicméně zkušenost z posledních epidemií ukazuje, že většinou po třech měsících se trhy vrátily na původní hodnoty. I v případě investování platí, že by lidé neměli panikařit, krátkodobá volatilita patnácti až dvaceti procent k investování patří stejně jako umění ustát případné ztráty a dodržet původně nastavený investiční horizont. Řada lidí naopak tyto poklesy využívá jako příležitosti k dokoupení za nižší ceny.
Pokud by ale ke krizi nakonec došlo, z jakých slabin dnešní ekonomiky vzejde?
MP: Nebudu se, myslím, mýlit, když řeknu, že zárodky krize i té další budou v chybné hospodářské politice předešlých let. Bylo tomu tak téměř vždy. Větší propojenost a online informace navíc způsobují, že právě fenomén sebenaplňujících se očekávání nabývá na významu. Slabinu ekonomiky vidím primárně ve velmi dlouhém období extrémně nízkých úrokových sazeb. To způsobilo nejen třeba aktuální bubliny na trzích aktiv, ale i růst zadlužení nebo růst poptávky po rizikovějších investicích, jelikož ty standardní nejsou schopny přinášet výnosy z minulých let. V neposlední řadě je slabinou minimálně v evropském prostoru přeregulovanost a necitlivé zásahy, které třeba vedou k aktuálním potížím automobilového průmyslu.
JŠ: Nelze to však jasně určit. Mohou to být jak dlouhodobé trendy, kterým je oproti jejich momentálním projevům dávána malá pozornost, tak náhlé nečekané události, jakou je proliferace koronaviru. Je potřeba také zdůraznit, že si nelze plést krizi se zpomalením ekonomiky, ke kterému pravidelně dochází po období růstu. Každá recese ekonomiky není krize.
TP: Já bych vsadil na takzvanou kreditní oblast, tedy předlužené korporátní sféry, kde by růst úroků či rizikové prémie neboli spready mohly znamenat rostoucí počet defaultů.
Jak by krize zasáhla český trh nemovitostí?
JŠ: Určitě rozdílně, pokud jde o obytné a komerční nemovitosti. Troufám si říci, že například na trhu nemovitostí zasmluvněnými dlouhodobými komerčními nájmy, by se projevila minimálně. To stejné platí i pro maloobchodní prostory, spotřeba v Česku stále roste.
MP: Minulá krize ukázala, že minimálně co se rezidenčních nemovitostí týče, měla na nemovitostní trh větší dopad následná stagnace než krize samotná. I to ale vedlo k poklesu cen jen o několik málo procent ve srovnání s rokem 2010. Přijde-li tak ekonomické zpomalení či ekonomická krize, nedomnívám se, že by ceny nemovitostí znamenaly výrazný pokles, a pokud ano, bude se jednat o pokles spíše krátkodobý. Nabídka na trhu zůstává nízká, podstatně menší než před minulou krizí. Spíše by krize zasáhla určité segmenty – například starší byty v okrajových částech měst. Co se týče komerčních nemovitostí, očekávám spíše dopad na trh kancelářských prostor a případně logistiku než na retail. Zkušenosti z minulé krize ukazují, že tento sektor je relativně méně citlivý na hospodářský cyklus.
TP: Myslím, že případná recese by trh nemovitostí zasáhnout mohla, ale bude to opožděně a v méně viditelné podobě, protože nemovitosti se třeba na rozdíl od akcií nepřeceňují denně. A případný pokles by byl pravděpodobně menší než u jiných aktiv.
Do jakých alternativních nástrojů má dnes smysl investovat?
MP: Investování do alternativ vyžaduje dvě věci: zaprvé, nadšení pro daný obor, ať už se jedná o umění, víno, mince, známky, starožitnosti či veterány, a zadruhé opravdovou znalost oboru. Nejen jeho současnosti, ale i historie. Pokud má investor oboje, pak může dosáhnout solidního výnosu, který je často i vyšší než u běžných investic.
JŠ: V tomto případě opravdu záleží hlavně na apetitu konkrétního investora. Zda je například rizikově averzní, či nikoli. Domnívám se, že zajímavým projektem a investiční příležitostí jsou různé start-upové fondy. Mohou jí být ale i investice do digitálních aktiv.
TP: U nás vidíme, že řada lidí v těchto částech svých prostředků investuje do zlata. Obecně bych ale řekl, že má smysl investovat do těch nástrojů, které nejsou korelovány typickým mixem akcií a dluhopisů.
V Česku se popularizují podílové fondy. Jaké výhody a nevýhody z vašeho pohledu nabízejí?
JŠ: Obecně přinášejí řadu výhod, ať už regulatorních, tedy že jejich správci podléhají dohledu, nebo daňových – obecná korporátní daň činí pět procent – nebo organizačních, kdy ve fondech existuje vysoká smluvní volnost pro korporátní nastavení. Nevýhodou mohou být vyšší počáteční a průběžné náklady v porovnání s běžnými společnostmi. Záleží ovšem na typu a zaměření fondu.
TP: Podle mě jsou dalšími zásadními výhodami denní likvidita, transparentní reporting a nízké transakční náklady díky sdružení majetku investorů. Člověk také dostává přístup k instrumentům běžně dostupným jen velkým finančním institucím.
MP: Podílové fondy by v dnešní době prakticky nulových úroků na bankovních vkladech měly být zastoupeny v portfoliu každého investora. Současné fondy nelze s těmi privatizačními, které si mnozí pamatují z devadesátých let, nijak srovnávat. Obecně platí, že mladší investoři by měli dávat své peníze do fondů spíše z důrazem na akcie, ti starší pak zase spíše do fondů s důrazem na dluhopisy. Každý klient je ale jedinečný, a proto je dobré svou situaci konzultovat s odborníkem. Nicméně ani ten nezaručí solidní výnos.
Jak hodnotíte současný nárůst fintechových společností a alternativních měn?
JŠ: Nárůst odpovídá tepu doby. Důvodem je pokles důvěry v zavedené finanční instituce, technologický rozvoj, který uživatelům umožňuje využívat služeb co nejjednodušším způsobem, a také sílící cost-awareness zákazníků, tedy zájem o kontrolu nákladů a úspor. Investice do alternativních měn jsou dnes široce dostupné, a jelikož jde o stále relativně novou věc, toto téma ve veřejném prostoru i přes propady tohoto trhu velmi rezonuje, což opět zvyšuje zájem o tuto problematiku.
TP: I já fintechy beru jako projev pokroku hlavně pro uživatele. Z pohledu banky budeme v budoucnu asi koukat na voice banking, který je již celkem rozšířený ve Spojených státech. Naopak alternativní měny jsou jako investiční instrument nevhodné, je to spekulace horší než black jack v casinu. Není to transparentní, neznáme poptávku, ani nabídku, neplní to funkci peněz a s otazníkem je někdy i původ investovaných peněžních prostředků do těchto alternativních měn.
MP: Rizika investic do bitcoinu a dalších kryptoměn jsou nezměrná. Vlastně totiž ani nejde o investici, ale jak naznačil už kolega, o sázku v loterii. Potenciální výnos ovšem stojí za to. Třeba za loňský rok nebyl jen potenciální, ale skutečný, jelikož bitcoin zhodnotil o skoro sto procent. Letos však tomu tak rozhodně být nemusí. Člověk by proto měl do takových měn investovat jen malou část úspor, třeba jedno procento. Měl by si zároveň představit, že tyto peníze obrazně hází do kanálu a že už je nikdy neuvidí. Investice do fintechů je méně riziková než ta do alternativních měn, ale i zde je třeba být velmi na pozoru. Většina start-upů nakonec zbankrotuje. Fintech jako obor pak nenaplnil očekávání, která do něj mnozí vkládali v polovině desetiletí.
