Inovační ekosystém – čím se podobá tomu, který známe z biologie?
Jako absolvent biologie a geografie na přírodovědecké fakultě si troufám říci, že v mnohém. Stejně jako v přírodě, i v oblasti inovací existují různé organismy – existence jednoho ovlivňuje i existenci druhého. A my lidé máme tu výhodu, že můžeme poměrně jednoduše hledat způsoby, jak toto vzájemné ovlivňování dělat efektivně. Inovační ekosystém potřebuje ke zdravému fungování spoustu jednotlivostí – dlouhodobou a strategickou podporu veřejné správy, špičková vědecká pracoviště, skvělé zázemí pro vznik nových firem, vzdělané a podnikavé lidi s nápady. To vše na sebe musí vidět, pracovat se společnou vizí, na které se všichni shodnou. Všichni se podílí na tom, aby byl region místem, kde je radost pracovat, podnikat a žít.
Jižní Morava takovou vizi má?
Ano. Už skoro dvacet let. Alespoň pokud mluvíme o oblasti inovací. Jižní Morava byla vůbec prvním českým krajem, který připravil vlastní inovační strategii. Její součástí je i dlouhodobá vize. A ta už v několika různých generacích vede rozvoj inovačního ekosystému.
Náskok je tedy v tom, že tu existuje inovační strategie?
Domnívám se, že ano. Od samého počátku je do její přípravy zapojeno několik stovek osobností z různých oblastí – zástupci univerzit, korporací, majitelé firem, vědci, manažeři, lidé z neziskového sektoru, politici. A díky tomu pak má strategie sílu vést celý ekosystém.
Na co má tedy inovační strategie vliv?
Když půjdu od toho nejviditelnějšího – díky ní je tu JIC, VIDA! Science Centrum nebo například CEITEC. Existuje tu dlouhodobá podpora z kraje i města technickému vzdělávání, máme tu největší podíl firem s vlastním výzkumem i největší podíl výdajů na vědu a výzkum na HDP. Vznikají tu platformy herního průmyslu, umělé inteligence, kreativních průmyslů, jsme opravdu špičkou v zobrazovacích technologiích nebo v kyberbezpečnosti. Vliv inovační strategie byste našli skoro všude.
Jak se vlastně stalo, že právě na jižní Moravě má podpora inovací takto strategickou podporu?
Souvisí to se stavem lokální ekonomiky Brna na začátku nového tisíciletí. Vedení města, kraje a brněnských univerzit muselo tehdy najít recept, jak nastartovat místní skomírající ekonomiku, která byla do jisté míry závislá na zprivatizovaných firmách a zahraničních investorech. Ti sem sice přicházeli, ale někteří zároveň i rychle odcházeli. Jedním z těch hlavních impulzů byl příběh firmy Flextronics. Ta se usídlila na Černovické terase, zaměstnala několik set lidí a po pár měsících zjistila, že náklady jsou tu vyšší, než kolik snese, tak to tu téměř ze dne na den zabalila. To byl obrovský šok. Nezaměstnanost tu byla okolo dvanácti procent, ve srovnání s Prahou to bylo téměř desetkrát tolik. Receptem na větší stabilitu měla být právě podpora inovačního podnikání. Proto před osmnácti lety JIC vznikl.
Začátkem září jste pro místní ekosystém pořádali konferenci Velvet Innovation. Způsobila revoluci?
To asi není náš úkol, i když by se to podle názvu mohlo zdát. Cílem je – spíše než revoluce – evoluce. Zejména v poslední době se v regionu děje řada zajímavých věcí v oblasti inovací, byznysu i ve výzkumu. Firmy – i další organizace – z regionu samy projevily přání, abychom vytvořili prostor, kde se budou moci propojit. Tomu šla konference naproti a navážou na ni i další akce. A ještě k názvu – chceme tím říct především to, že globální výzvy, před kterými jako lidstvo stojíme, musíme jako lidstvo také zdolat. A budeme k tomu potřebovat dobré nápady z hlav inovátorů. A proč ne těch, kteří působí v našem kraji?
Co tedy konference přinesla?
V první řadě chci říct, že možná tím nejdůležitějším z celé konference byla vůbec samotná možnost se osobně potkat. A navíc v opravdu špičkové sestavě tří set lidí, kteří reálně hýbou děním v regionu i mimo něj. Přirozeně tedy nechyběl hejtman Jan Grolich ani radní Jiří Hlavenka, kteří dělají velký kus práce na krajské úrovni. Město zastupoval náměstek Tomáš Koláčný. Mezi speakry byl třeba Peter Dröll, jeden z nejvýše postavených úředníků pro inovace strukturách EU, Maria Vassilakou, bývalá místostarostka Vídně, která stojí za proměnou města ve smart metropoli, Christian Boos ze SAP, Václav Muchna, majitel Y Softu, kolegové z korporací, neziskových organizací, mladí foundeři, startupisté. Opravdu skvělá a silná sestava.
Měla konference i nějaké téma?
Máme ambice přinášet do ekosystému trendy nebo oblasti, ve který je prostor pro nové podnikatelské nápady. Tentokrát jsme se rozhodli věnovat podnikatelským příležitostem, které s sebou nese téma udržitelnosti. Řeč byla třeba o inovacích v oblasti mobility, o high-tech řešeních užitečných třeba v oblasti klimatických změn, diskuze byla i kolem Zelené dohody – shodli jsme se, že je to opravdu zlomová věc, kterou ale potřebujeme vnímat jako příležitost – energetika, mobilita, nerostné suroviny – to vše se mění. A kdo nebude připraven, neuspěje.
Pojďme teď k JIC. Působíte v něm přes deset let, poslední čtyři roky ho vedete. Jakých úspěchů si ceníte nejvíc?
Začnu trochu šířeji. Pro mě osobně je důležité, že se obrovsky posunulo vnímání podnikatelů a jejich role ve společnosti. Devadesátá léta jsou pryč a s nimi naštěstí i podnikatelé s pochybnými praktikami. Lidé už teď ví, že podnikání je skvělá věc a může měnit svět k lepšímu. A zároveň ví, že podnikat je skvělá kariérní volba. Dokládají to i úspěchy mnoha místních firem, které ukázaly, že i z Brna jde vybudovat globální společnost. Ať už je to Kiwi.com, Y Soft, Webnode, či Flowmon, které spolu s dalšími byly loni prodány v součtu za několik miliard korun.
Jaký podíl má na jejich úspěchu JIC?
Co firma, to jiný příběh. A nejlépe by to asi řekli sami foundeři úspěšných firem. Obecně ale naše role spočívá v tom, že podporujeme lidi v inovativním podnikání. Důležitým pilířem je v tomto pool expertů – špičkoví specialisté v různých oborech, jako jsou například finance, HR nebo marketing, a také úspěšní lidé, kteří už své byznysy vybudovali a teď mají motivaci předat zkušenosti dalším. Pro začínající podnikatele nebo i zavedené firmy má možnost spolupráce s lidmi, kteří už podobnou situací prošli, obrovskou hodnotu.
Snažíte se tedy úspěšné podnikatele zapojovat do rozvoje ekosystému?
Přesně tak. Jednak formou konzultací, kterou jsem zmiňoval, a také prostřednictvím jejich investic. Jsou mezi nimi totiž zároveň lidé s opravdu zajímavým finančním kapitálem, který získali prodejem firmy nebo její části. A přirozeně hledají investiční příležitosti. Jednou z takových je i investice do mladých nadějných firem v regionu.
Co aktivity JIC přináší obyvatelům jižní Moravy?
Jednoduše řečeno – s naší podporou firmy rostou, vytvářejí další kvalifikovaná pracovní místa s nadprůměrnými mzdami a odvádějí tady vysoké daně. To má vliv na vyšší kvalitu života, region získává prestiž i v zahraničí, je atraktivní, proto lidé z regionu neodchází, ale naopak se sem stěhují.
Kam se JIC za téměř dvacet let posunul?
Začínal ve dvou lidech, s malým rozpočtem. Dnes je nás přes sedmdesát a pracujeme s rozpočtem přes sto milionů korun. Už nejsme jen pro začínající podnikatele, ale pracujeme i se studenty středních škol a univerzit, s lidmi, kteří teprve o podnikání uvažují, a na druhé straně také s malými a středními firmami z celého kraje. Zapojujeme do dění i korporace, využíváme jejich kontakty a znalosti o trhu a provazujeme je s místními podnikateli. A také jsme za tu dobu rozjeli spoustu nových projektů – otevřeli jsme kreativní hub Kumst v Údolní ulici v Brně, který slouží lidem podnikajícím v kreativních průmyslech. Máme skvělou digitální dílnu FabLab, kde se můžete naučit pracovat s laserovou řezačkou nebo 3D tiskárnami. S podporou města Brna jsme spustili program podporující výrobu prototypu. Je toho hodně.
Má JIC ambice aktivně posouvat podporu inovací i na evropské úrovni?
Nepochybně jsme jednou z největších inovačních agentur svého druhu na kontinentu. Máme silné postavení v síti evropských inovačních center, kolega David Uhlíř, který v JIC působí jako ředitel strategie, patří k mezinárodně vyhledávaným odborníkům na téma podpory inovací. Ještě nedávno dokonce z pozice prezidenta vedl Evropskou síť inovačních agentur EBN. Takže ano – jsme aktivní daleko za hranicemi Jihomoravského kraje.
Kde vidíte v podpoře inovací prostor pro zlepšení?
Půjdu v odpovědi nad rámec kraje – stále nám chybí světový přehled. Mnohem hůře se nám pak hledají tržní příležitosti. Česká společnost je konzervativní a na nové trendy a směry reaguje pomaleji a leckdy s nedůvěrou. Vnímám to stále spíše jako dědictví minulého režimu než jako nějakou národní charakteristiku. Ale je to fakt, se kterým musíme pracovat s cílem ho nebo vlastně nás samotné změnit.
Co si pod tím představit?
V souvislosti s konferencí Velvet Innovation mě přirozeně napadá Green Deal. Najdete ho téměř ve všem, čemu se Evropská unie věnuje a co podporuje. Ten vlak se prostě rozjel, jsou v něm volná místa, lidé nás zvou dovnitř, chtějí nám v něm dát na naše nápady, dokonce peníze. Jenomže my pořád stojíme na nástupišti s kyblíkem uhlí v jedné ruce a kanystrem nafty v ruce druhé a čekáme, že vlak zastaví, přeřadí zpátečku a pojede zpět. To je naprosto naivní představa. Ta zastávka, na které stojíme, dříve či později zanikne. Bohužel na tom nástupišti stojí lidé, kteří mají významný vliv v české politice, na tvorbu energetické strategie nebo v průmyslu.
Proč tomu tak je?
Protože chybí intenzivní kontakt s aktuálními trendy, případně je to neschopnost vidět o trochu dále než na konec nástupiště – když použiju předchozí příměr. A musím říct, že mě to trápí. Globální podnikání naopak potřebuje prostředí, které bude tyto aktivně trendy vyhledávat a naskakovat na ně. Když chcete rozjet zajímavý byznys s vysokou přidanou hodnotou, musíte mít globální ambici a aktuální trendy sami perfektně vnímat.
Kde vidíte tedy největší prostor pro změnu?
Všechno začíná i končí u školství. Stále mi tu chybí koncepční rozvoj kompetencí, které jako aktivní člověk s ambicí pozitivně ovlivňovat svět kolem sebe potřebujete. Pro vládu musí být vzdělání opravdovou prioritou. Pokud to s Českou republikou myslíme dobře, je potřeba mít skvěle zaplacené učitele a učitelské povolání musí být jedno z nejatraktivnějších.
Máte na mysli tedy střední i vysoké školy?
Ano. V případě univerzit máme ještě nepochybně rezervy v kvalitě a počtu firem vzniklých v akademickém prostředí, takzvaných spin-off firem. Těch úspěšných je u nás málo. Dobrým příkladem je už zmíněný Flowmon zabývající se počítačovou bezpečností. Univerzita v ní měla svůj podíl. Takže když se loni na podzim prodala za ohromnou částku, měla z toho jak peníze, tak prestiž. Takových potřebujeme víc.
Je právě obor kybernetické bezpečnosti ten, ve kterém patříme k mezinárodní špičce?
Je jedním z nich. Opravdu globální úspěchy máme v elektronové mikroskopii, kromě firem Tescan a Thermo Fisher Scientific v Brně vznikají i nové. Třeba NenoVision, naše klientská firma, která vznikla na VUT. Vedle toho jsme stále úspěšnější v oblasti umělé inteligence, v kosmickém průmyslu, a právě i v kyberbezpečnosti. Skrytý potenciál je také v oblasti živých věd – biotechnologií či farmacie. V Brně jsou špičkové výzkumné týmy, z nichž můžou vznikat zajímavé firmy, v těchto oborech je to ale obrovská výzva.
