O tom, že se vícegenerační bydlení stalo jedním ze způsobů, jakým Češi reagovali ještě před nástupem pandemie na chybějící byty, informovala média už v polovině roku 2020. Společnost Wüstenrot ze Skupiny Moneta tenkrát ve spojení s agenturou Ipsos realizovaly výzkum, podle něhož přiměl nedostatek vlastního bydlení celkem třináct procent Čechů k soužití s širší rodinou.
Nejčastěji lidé žili s buď vlastními rodiči, nebo naopak už s dospělými dětmi. A ještě víc jich bylo ochotno nad tímto řešením uvažovat – společná domácnost s příbuznými by se podle průzkumu nepříčila dvěma třetinám Čechům, kteří v době jeho realizace vícegeneračně nežili. Pochopitelně k tomu byli svolní především mladí lidé, u nichž se očekává jistá přizpůsobivost.
O více než rok a několik lockdownů později je téma znovu na stole. Přišly s ním společnosti Maxima Reality a Bezrealitky, podle nichž se tento typ soužití stává zajímavým pro domácnosti, které potřebují koupit novou nemovitost, většinou větší nebo v atraktivnější oblasti, nejčastěji však obojí. Na takovou však nemají dostatek prostředků ani při využití hypotéky. Proto začínají s nejbližšími příbuznými zvažovat prodej dalších nemovitostí, které aktuálně využívá někdo z rodiny.
Ideální doba na prodej
„Typicky jde o rodiny, kterým odrůstají děti, potřebují více životního prostoru a chtějí se například přestěhovat do krajského města, aby měly děti blíž na střední školu nebo časem větší příležitosti k zaměstnání,“ vysvětluje ředitel společnosti Maxima Reality Vladimír Zuzák, podle něhož ovšem nejde o trend nijak masový, spíše o jeden z doplňkových, které budou postupně utvářet novou realitní realitu zasaženou nedostupností bydlení.
K jeho detekci přispělo, že Maxima Reality před koncem minulého roku zaznamenala zvýšený počet konzultací právě na téma možnosti prodeje dvou rodinných rezidenčních nemovitostí a nákup jediné. V rámci skupiny European Housing Services, do níž společnost patří, pak sesterská služba Bezrealitky potvrdila ve stejné době o čtyřicet procent větší zájem o inzeráty, které nemovitosti prezentují jako dvougenerační bydlení. Stejně jako to, že zájemci o dům či byt výrazně častěji prověřují možnosti přestavby dispozice tak, aby umožňovala soužití dvou domácností.
„Tomuto trendu nahrává, že za rodinný dům na venkově, který nevyhovuje dispozicí nebo umístěním, dnes rodina dostane rekordní částku, a dále to, že domácnosti začínají kalkulovat s rostoucími cenami provozu takových staveb. Pokud nechtějí stavbu využívat jako chalupu nebo pro pronájem, je pro ně smysluplnější ji prodat a přestěhovat se společně do hospodárnějšího bytu,“ vysvětluje šéf Maxima Reality.
Vícegenerační trend
Širší pohled nabízí ekonom Dominik Stroukal, podle něhož je na vině zejména systém a s tím spojená neudržitelnost současné míry vlastnického bydlení. Ta u nás dosahuje osmdesáti procent, zatímco v Rakousku je to pouze 55, a v Německu dokonce jen padesát procent. „Bojovat se s tím dá dvěma způsoby – shora regulacemi a zdola tržně a mezilidskými vztahy. Shora spíše přiléváme olej do ohně, protože současná inflační politika vlád a centrálních bank uměle nemovitosti zdražuje, jen aby tomuto zdražení následně bránila zdražením úvěrů,“ říká ekonom, podle něhož si pak bez větší nadsázky může vzít hypoteční úvěr jen někdo, jehož rodiče jsou vlastníci nemovitostí.
To však otevírá nůžky, které tlačí na zkratkovitá politická řešení v podobě různých daní či obecních bytů. „Všechno jsou to ale jen náplasti na velmi hluboké rány, které jsou výsledkem samotného systému, ve kterém žijeme. I proto jsou stále častější cesty zdola. Jednou z nich je i vícegenerační bydlení,“ vysvětluje.
Migrace z měst
Ne všichni ale na trhu hovoří jednotně. Popsaný trend například nepozoruje Michal Souček, ředitel ve společnosti Qara, která se zabývá realitním makléřstvím. „Spíše vnímáme, že se děje opak. Důkazem je zvyšující se celkový počet prodaných nemovitostí i hypoték obecně v posledních dvou letech. Tím, jak se zvyšují ceny za metr čtvereční, tak developeři reagují a staví metrážově menší byty, nejčastěji 2+kk a 3+kk,“ říká s tím, že zásadnějším trendem coby důsledku nedostupnosti bydlení je migrace obyvatel z větších měst do menších.
Fakt, že dvě generace mají větší šanci utáhnout hypotéku, si nicméně uvědomují i banky, které před nedávnem přišly s návrhem mezigenerační hypotéky. Takový produkt se splatností až na čtyřicet let by chtěla například Česká spořitelna podle Filipa Belanta, šéfa hypotečních produktů, nabídnout klientům již letos. Prosadit jej ale nebude jednoduché. Proti se totiž staví jak Česká bankovní asociace, tak ČNB, podle níž by výsledkem prodloužení splatnosti nad třicet let bylo další zdražování bydlení.
