Brno bylo ve srovnání s Prahou v řadě oblastí tradičně dvojkou, z čehož plynula jistá animozita. Stále platí tahle rovnice?
Původem jsem z Brna, ale studoval jsem v Praze a troufám si říct, že se toto vnímání zásadně změnilo. Už to nebereme tak, že jsme číslo dvě. Praha je hlavním městem a jedním z nejkrásnějších měst na světě. Brno je pěkné, ale v kráse se Praze nevyrovná. Má ovšem své výhody – pokud člověk nechce bydlet ve velkém městě, je svou velikostí optimální. Není veliké, ani malé, má pěkné přírodní zázemí a hezké centrum, a navíc je to evropské město. Jsme největší studentské město v Česku, protože pětinu našich obyvatel tvoří studenti, a také je zde hodně mezinárodních firem se zahraničními pracovníky. V obou případech to má zásadní dopad na atmosféru ve městě – cizinci i studenti sem přinesli jiný životní styl. Brno je sebevědomé, moderní a živé.
Co Brnu chybí, aby se stalo městem s nejlepší kvalitou života v Česku?
Máme výhodu, že lidé v Brně chtějí žít. To z dalších velkých měst u nás platí už jen pro Prahu. Důvodem jsou zdejší výborné pracovní příležitosti, kvalitní školství, zdravotnictví a volnočasové aktivity. Největším problémem je však nedostatek bydlení. Oficiálně má Brno 380 tisíc obyvatel, reálně tu spí 410 tisíc lidí, a když se připočtou dojíždějící, tak je v Brně přes den půl milionu lidí. Kdyby teď mělo Brno o 30 tisíc bytů více a lidé by si je mohli dovolit, tak se hned naplní.
Co je příčinou tohoto nedostatku?
Podstatným důvodem je územní plán, který je svým původem z roku 1994 jedním z nejstarších v České republice. A když to řeknu jednoduše, tak se prostě vyčerpal. Plochy na bydlení v něm nejsou nebo je jich velmi málo, a navíc je tento dokument velice striktní a neflexibilní. To znamená, že stavět lze jen tam, kde je území určeno pro bydlení. Navíc bydlení na daném místě často nemůže být realizováno kvůli chybějící infrastruktuře, ať už dopravní, či technické. Sem patří i protipovodňová opatření, jejichž absence nám brání stavět na třetině plochy rozvojových oblastí v Brně.
Proč to stále není vyřešeno?
Jde o velmi rozsáhlé projekty města v řádu miliard. Protipovodňová opatření je nutné postavit po celé délce obou řek, které tu máme, Svratky i Svitavy. Možná se do toho dlouho nikdo nechtěl pustit proto, jak velké sousto to je, nejen investiční, ale i infrastrukturní – jde o největší infrastrukturní projekt v historii Brna. V současné chvíli se to již rozjelo, aktuálně se soutěží dodavatel na první dvě z celkem třiceti etap, takže bychom měli začít stavět letos na podzim.
Co dalšího Brnu chybí?
Problémem je také doprava, velký městský okruh nám chybí ještě víc než Praze. V tomto případě je to složitější, protože město není investorem, tím je Ředitelství silnic a dálnic. A proto s tím město může pomoci jen do určité míry. Dlouho se odkládala i stavba nového železničního nádraží, které zcela změní zdejší železniční dopravu, protože spousta tratí se zruší a uvolní pro něco jiného, třeba parky a podobně.
Zůstaňme ještě u automobilové dopravy. Mohlo by městu pomoci snížení povolené rychlosti na 30 km/h, jak se zavedlo například v Paříži?
Spíš jde o to najít cesty, jak změnit rozdělení módu dopravy mezi automobily, MHD, cyklo a pěší. Protože MHD v Brně sice hraje velkou roli, ale hned za ní nastupují automobily. Snížení rychlosti možná povede k bezpečnější dopravě, ale nejsem si jist, že bude méně lidí jezdit autem. Podobně to funguje v dalších evropských či amerických městech, kde snahy omezit automobilovou dopravu většinou zatím ztroskotaly. Upřímně si myslím, že v budoucnu, třeba za deset až patnáct let, přijde velký zvrat a nastane řešení, o kterém ještě nevíme. Zatím totiž stále hledáme řešení v tom, co už známe. Mezitím však mohou nastoupit automatická auta nebo se bude mnohem méně využívat auto proto, že většina lidí bude pracovat na home office.
Tak daleko nedohlédneme, ale něco si představovat můžeme. Třeba jakou roli by mělo Brno hrát na mapě velkých měst Evropy?
Myslím, že by mělo posílit to, co už má. Jako studentské město má kredit ve vzdělání, ale i chytrém průmyslu, IT a zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že Brno bylo ještě do roku 1989 velmi průmyslovým městem s převahou textilního a těžkého průmyslu, je zřejmé, že jsme schopni zvládnout velkou změnu, a ještě se posunout o kus dál. Aby se však Brno stalo městem budoucnosti, je důležité ho napojit na mezinárodní síť, pomocí níž se sem různá odvětví průmyslu budoucnosti budou moci dostat. Máme sice letiště, ale letiště mezinárodního formátu z něj nikdy nebude. Proto je pro Brno zásadní rychlá železnice napojená na Prahu a Vídeň.
O tom, nakolik kvalitní bude Brno městem, rozhodujete i vy coby jeho hlavní architekt. Jak se vaše funkce během pěti let proměnila?
Poměrně zásadně, což ale nastalo shodou okolností. Než byla zřízena Kancelář architekta města Brna (KAM), nic podobného tu od roku 2003 neexistovalo. Působil zde jen odbor rozvoje a plánování, což byli úředníci. Naše kancelář vznikla s funkcí koncepční, odbornou a poradní, přičemž v době mé kandidatury jsem ji měl naplánovanou tak, že nás bude osmnáct. Dnes je nás přes padesát a k tomu téměř deset studentů.
Čím to?
Nebylo to tím, že bychom snad chtěli byrokraticky bobtnat. Původní funkce naší kanceláře zůstaly, jen k nim přibyla část projektová. A vzniklo to tím, že byla vypsána soutěž na velký soubor změn územního plánu, který se neměnil deset let. Jenže se nikdo nepřihlásil, poprvé ani podruhé, a tak se město obrátilo na KAM, abychom se stali zpracovatelem. Na to jsme nebyli personálně ani technicky připraveni, proto jsme město požádali, aby soutěž vypsalo potřetí, a pokud se opět nikdo nepřihlásí, tak se na tento úkol přichystáme. Což se i stalo. Začali jsme pracovat na balíku asi 350 změn, díky čemuž nám přibylo hodně kolegů. Později se vedla diskuze o tom, co dál s územním plánem, jehož dokončení bylo několik let pozastaveno, a zda ho má dokončit původní zpracovatel, nebo KAM. Rada města rozhodla, že to budeme my.
Zřejmě jste se osvědčili…
Myslím, že město zjistilo, že jsme schopni tyto věci zpracovat. Dnes máme na starosti i protipovodňová opatření nebo brněnské metro neboli Severojižní kolejový diametr, pro který organizujeme studii proveditelnosti. Myslím, že to, jak jsme se rozrostli, naší kanceláři velice pomohlo. Kdybychom zůstali jen u koncepční a poradní funkce, časem by vyvstala otázka, k čemu KAM vlastně je. Zatímco nyní je nezpochybnitelné, že děláme věci, bez nichž se město neobejde. Navíc jsme nezávislí a velkým projektům, jako jsou protipovodňová ochrana či územní plán, které nelze stihnout za jedno volební období, zajišťujeme určitou kontinuitu.
Jaké máte oproti úředníkům pravomoce?
KAM nemá žádné kulaté razítko, takže cokoli děláme, není závazné. Na druhou stranu nám to dává svobodu vyjadřovat se i k věcem, k nimž se úředník vyjádřit nemůže. S odborem rozvoje a plánování ovšem úzce spolupracujeme, protože právě ten je pořizovatelem územního plánu a územních studií. Kromě toho nás může úkolovat Rada města Brna. Spoustu věcí si však plánujeme a rozhodujeme sami.
Vaše projekty jsou z hlediska různorodých zájmů, které se k nim vážou, tvrdý oříšek na vyjednání shody. Sedí vám role stratéga?
Čím více obyvatel, tím více protichůdných zájmů. Tak to prostě je. K tomu je zapotřebí velké trpělivosti a schopnosti vyjednávat, nenechat se vtáhnout na jednu stranu. Když jsem kandidoval, věděl jsem, že to je součástí mé práce. Plánování města je složitý proces, nebyl jsem tak od začátku překvapený, a navíc mě jednání s politiky, developery i aktivisty baví, snažím se brát tento úkol na sebe, aby se moji kolegové mohli soustředit na svou práci.
Jakou roli hraje v rozhodnutích města, potažmo vás, veřejnost?
Hraje zásadní roli, proto také máme oddělení komunikace. Trávíme komunikací s veřejností spoustu času, ale rozhodně toho nelitujeme. Nejenže máme sociální sítě a web, ale také organizujeme řadu setkání a jednou ročně akci KAM jede k vám, kdy jedeme do městských částí a představujeme aktuální projekt, například nové nádraží nebo návrh územního plánu. Obrovskou roli v tom hraje i participace, ačkoli očekávání veřejnosti od tohoto nástroje jsou občas až příliš veliká. Nicméně než je jakékoli zadání schváleno, vždy je konzultujeme s místními.
Participaci ke svým projektům organizují občas i developeři…
U nás je výhodou, že nejsme politici ani developeři, že jsme neutrální. Spousta lidí si představuje, že bychom měli být kancelář, která zastupuje developery nebo politiky nebo cyklisty a podobně. Jenže my zastupujeme město. Některé tak nakonec zklameme, ale zároveň nám to dává kredit.
Jak velkou vstřícnost prokazujete developerům, kteří ve městě chtějí investovat?
Naše kancelář se vyjadřuje ke všem projektům celoměstského významu, proto pro paní primátorku a Radu města Brna připravujeme stanovisko města. To nemusí být zcela založené na územním plánu, město může mít i jiné požadavky. Což developeři nebo investoři vědí a velmi často za námi přicházejí již v průběhu přípravy projektu, nikoli až když podají dokumentaci k územnímu rozhodnutí. My jsme tento proces rozvinuli tak, že nejprve komunikujeme s městskou částí, do níž daný projekt spadá. Součástí skupiny, s níž toto konzultujeme, jsou i odbory magistrátu a městské firmy. Snažíme se, aby vyjádření města bylo kladné. Pokud existují nějaké rozpory, kdy je třeba městská část či odbor magistrátu proti, naší snahou je najít takové řešení, aby se daný projekt mohl postavit.
Nevzniká tím dojem, jako byste stranili developerům?
Tak bych to vůbec neřekl. Jsme na straně rozvoje města. Naše požadavky se týkají například charakteru území, veřejných prostranství nebo měřítka stavby, a nikoli zisku. Někteří investoři by samozřejmě nejraději stavěli maximum možného a nebrali ohled na okolí. My však zastupujeme Brno a chceme, aby město získalo kvalitní stavby. Proto i developeři musí se svými požadavky často ustoupit nebo do projektu zapracovat něco dalšího, co se týká například zeleně. Jednoduše se snažíme jejich plány korigovat tak, aby projekt byl přínosný jak pro ně, tak pro město.
Přesto to nestačí. Jaká je podle vás v Brně cesta ven z akutního nedostatku bytů?
Z hlediska územně-plánovacího je prvním krokem nový územní plán, který stihneme dokončit do konce roku. Právě tento dokument vytvoří základní předpoklady, kde by se dalo stavět za účelem bydlení. Druhou zásadní věcí je fakt, že jsme do územního plánu vnesli mnohem víc flexibility ohledně toho, pro co bude pozemek určen. A dále v Brně probíhá velká diskuze, zda má město stavět další městské byty, kterých zatím oproti Praze máme relativně dost.
Často se uvádí, že za nedostatkem bytů je příliš dlouhý proces povolování staveb.
Je to toho součástí, ale není to ten první problém.
V Brně se pro změnu táhnul proces ohledně nového územního plánu. Proč?
Zákonem předepsaný proces pořízení ÚP je velmi zdlouhavý. V menším městě se lidi rychle dohodnou, ale tady se střetává tolik zájmů. Navíc se některé městské části chovají, jako by nebyly součástí Brna, ale samostatnými městy. Rozumíme, že každý bojuje za svůj zájem, ale protože se územní plánování týká veřejného zájmu, a nikoli soukromého, najít dohodu potom trvá velmi dlouho. Kdybyste viděla, kolikrát jsme jezdili do každé městské čtvrti. Troufám si tvrdit, že náš územní plán je nejvíce projednaný dokument svého druhu v historii republiky.
Myslela jsem spíš proces jako takový.
Doufáme, že se v budoucnu najde trochu jiný způsob územního plánování. My máme přežitek z dob socialistického plánování, který se ještě pořád trochu přenáší do současnosti. Třeba v Německu není územní plán tak detailní, naopak se tam po jeho schválení spoléhají na regulační plány, které se u nás moc nepoužívají.
Co konkrétně jste v rámci nového územního plánu změnili?
Jednak měřítko, místo 1:5000 bude 1:10 000. Díky tomu bude možné toho méně zobrazit. Dále jsme spoustu různě využívaných ploch sloučili, nyní mají jednu smíšenou funkci a je možné na nich postavit jak bydlení, tak třeba administrativu. Stejně tak přesně nepředurčujeme, kde všude by měly být komunikace, které nejsou zásadní, nebo kde přesně by měla být zeleň. Tímto způsobem nový územní plán tak rychle nezestárne.
Kromě územního plánu máte v Brně na kontě spoustu dalších věcí. Když budeme bilancovat, jak dopadly projekty, u nichž jste při přijetí své funkce avizoval zásadní změny? Jde třeba o částečnou přestavbu prostoru před nádražím, větší otevření výstaviště pro veřejnost, vyřešení využití lokality Kaménky nebo Mendlovo náměstí s jeho složitou dopravní situací.
V případě Mendlova náměstí jsme iniciovali jeho velkou rekonstrukci, která bude dokončena letos u příležitosti 200. výročí narození J. G. Mendela. Kromě toho jsme k projektu zorganizovali dopravně-urbanistickou soutěž. Na Kaménky jsme udělali také soutěž a proběhla tam změna územního plánu. Na brněnské výstaviště jsme měli mezinárodní soutěž, zatím se nám však nepodařilo ho otevřít, ale jde o dlouhodobější projekt. Proběhl tam nicméně velký posun v tom, že se na části výstaviště bude stavět multifunkční hala. Nádraží jsme také zásadně posunuli. Částečně se změnil přednádražní prostor: je tam třeba nová dlažba, zmizely některé reklamy, mnohem víc se tam uklízí a chystá se projekt na kompletní rekonstrukci podchodu. Zásadní řešení nicméně přijde až ve chvíli, kdy bude postaveno nové nádraží. Ze všech těchto projektů máme asi sedmdesátiprocentní úspěšnost a k tomu přibyla řada dalších věcí, kde jsme byli úspěšní.
Mnoho vašich projektů se týká veřejného prostranství. Jakou cestou se chcete v Brně ubírat?
Za posledních deset až patnáct let se centrum výrazně proměnilo, řada věcí se zrekonstruovala, přičemž nejde už jen o ostrůvky, ale souvislé území. To se týká i parků a veřejných prostranství. Ale mělo by se v tom pokračovat. V Praze existuje Manuál veřejných prostranství, v Brně jsme vytvořili Principy tvorby veřejných prostranství. Jde o kuchařku dobrých a špatných příkladů s cílem pomoci třeba městským částem či občanským spolkům, které se rozhodnou zlepšit veřejné prostranství. Knihu jsme rozdali starostům i stavebním úřadům proto, aby změna, která již nastala v centru města, se propsala i do městských částí na okraji.
Jak to tam vypadá teď?
Když přijedete do nějaké městské části, často tam najdete náměstíčko nebo parčík z osmdesátých let. Je tam rozpukaný asfalt, polámané lavičky, přičemž park v tomto pojetí znamená, že tam jsou jen stromy a trávník. Možná je to tím, že tamní obyvatelé mají alternativu – mohou si odjet do centra, kde je krásný veřejný prostor, spousta kaváren a zeleně, a proto je jejich bydlo tolik nepálí.
Ale co se týče architektury, je na tom Brno dobře. Jak si vysvětlujete, že dalo moderní architektuře tolik skvělých jmen?
Pro Brno, které bylo na počátku 20. století ze dvou třetin německým městem, byl přelomem rok 1919, kdy vzniklo české Velké Brno. K Brnu byly připojeny dvě města, Královo Pole a Husovice, a dvacet jedna obcí, rozloha se zvětšila sedmkrát a počet obyvatel se zdvojnásobil. Město zažilo neuvěřitelný rozvoj – hodně se stavělo, což vytvořilo obrovskou příležitost pro mladé, zejména československé architekty, často s německými, maďarskými nebo židovskými kořeny. Početné rezidenční, průmyslové a občanské stavby a vysoká kvalita řemeslného provedení zařadily Brno společně s Prahou a Zlínem k nejvýznamnějším centrům české a evropské funkcionalistické architektury. Racionální přístup k urbanismu a stavění, charakteristický pro období meziválečné avantgardy a funkcionalismu, je v Brně patrný dodnes.
Můžete jmenovat konkrétní architekty, v nichž vidíte potenciál?
Určitě jsou to architekti z Obecního domu, tedy například Burian, Křivinka, Pelčák, Hrůša, Wahla, Rusín, Rudiš. Nejsou nejmladší, nicméně jsou v nejlepším architektonickém věku, a pokud se nám podaří realizovat rozvoj brownfieldů a nové čtvrti Trnitá, projeví se ještě víc. Architektonické zázemí ve městě je patrné na celé řadě staveb i menšího měřítka z ateliérů mladých architektů, jako jsou restaurace a kavárny, rezidenční stavby, které jsou pro Brno velkým příslibem.
Co považujete za nejdůležitější projekt, jímž chcete v Brně zanechat stopu?
Pro mě osobně je to určitě nová čtvrť Trnitá a nové nádraží. Máme greenfield hned vedle historického centra, kde jsou louky a dřív se tam nestavělo, protože jde o záplavové území. To je v rámci měst výjimečná situace a rád bych, aby se to rozvinulo správným směrem a vznikla krásná čtvrť, kterou Brňané vezmou za svou.
Jakou roli v tom hrajete?
Byli jsme zpracovatelem územní studie, kterou jsme dovedli do větších detailů. A chodí za námi všichni developeři, kteří tam staví, a my se s nimi snažíme domluvit a dělat vše pro to, aby se tam mohlo stavět. Jinými slovy aby byla hotová infrastruktura, bez níž tam jejich stavby nevyrostou.
A ještě osobní otázka. Která místa v Brně máte zvláště rád a proč?
Máme tady fantastickou přehradu, kam se dá dojet tramvají a po ní potom doplout lodí až na hrad Veveří. Dále máme krásné historické centrum. Ze zdejších staveb znají lidé po celém světě Vilu Tugendhat, mojí nejoblíbenější budovou je však Pavilon A na výstavišti.
Kdo je Michal Sedláček
Od roku 1990 žil a pracoval v zahraničí, mimo jiné v losangeleské společnosti Franka Gehryho, jednoho z autorů Tančícího domu v Praze. Od roku 2007 působil jako vedoucí losangeleské pobočky Aedas – páté největší architektonické firmy na světě. V roce 2016 zvítězil ve výběrovém řízení na šéfa Kanceláře architekta města Brna.
