Vystudovaný programátor už před mnoha lety od svého oboru sběhl, a jak sám říká, řízením velkých náhod vystřídal řadu manažerských pozic. Mimo jiné vybudoval několik úspěšných call center. Od letošního března vede cestovní kancelář Exclusive Tours, která na českém trhu působí od roku 2007. „Naše práce spočívá v tom, že klientům doslova šijeme cestování na míru a dodáváme na klíč,“ popisuje.
Čím je cestovka unikátní?
Všechno děláme ručně. Nemáme katalogy, všechno sestavujeme přesně podle potřeb a požadavků zákazníků s využitím našich zkušeností a dlouhé řady kontaktů. A nemáme žádný region, na který bychom se specializovali. Zajímavé cesty umíme vytvořit kdekoliv na Zemi.
Kdo jsou vaši typičtí klienti?
S nadsázkou řečeno horních padesát tisíc. Bývají to dolaroví milionáři, kteří si takové individuálně sestavené cesty mohou dovolit. Nejlepší hotely, nejkvalitnější restaurace. Business třída a privátní letadla. Na druhou stranu přibývá i klientů, kteří do cestování doslova investují a nemají problém vynaložit velké finanční prostředky, i když jinak si luxus nedopřávají. V tomto případě funguje luxusní cestování jako částečná protiváha vůči pracovně náročnému prostředí. Většinu míst, kam klienty vozíme, sami navštěvujeme, abychom je lépe poznali a zjistili, co všechno můžeme nabídnout.
Jaká byla vaše profesní cesta až k současné pozici?
Ještě na vysoké škole jsem dostal nabídku pracovat pro nově vznikajícího třetího mobilního operátora Oscara. To byla skvělá škola, pětatřicet národností, navíc pro mladého kluka bylo poměrně formující zažívat úspěchy raketově rostoucí firmy. Byl jsem třeba u natáčení slavných reklam té doby, rukama mi prošla každá SIM karta, kterou Oscar první rok prodal. Ručně jsme na ně nahrávali tarify, tehdy na to nebyly technologie. A ta kreativní atmosféra, která ve firmě panovala, mi učarovala a já zjistil, že mi tento styl práce vyhovuje. Potřebuji mít kolem sebe lidi, ruch, vymýšlet a zkoušet nové věci. Ne se někde zavřít a kódovat. Takže má programátorská kariéra vlastně skončila hned v zárodku. (Smích) Ale musím říct, že mi tento background velmi pomáhá takříkajíc rozumět jazyku jejich kmene – a tak vlastně dělat jakýsi most mezi byznysem, marketingem a IT.
Co bylo dál?
Po sedmi letech, tehdy už ve Vodafonu, jsem byl vlastně jediný, kdo do hloubky znal SIM karty a technologie kolem. Kdybych býval chtěl, pracoval bych tam dodnes. Já ale cítil, že se přestávám rozvíjet a nudím se. Oslovil jsem konkurenci, tehdejší Eurotel, vznikala tam nová divize sloučením s Telecomem. Šlo o poměrně okrajové služby jako informace o číslech nebo správu telefonních budek. Nicméně můj šéf viděl velkou příležitost v informačních službách, které fungovaly na Západě, u nás to ale nikdo nedělal. Do toho vstoupila O2 a rebrand na modré bublinky. A přesně v té době jsme přišli s tím, že chceme spustit službu 1188 a potřebujeme ji marketingově prodat. Služba měla být pro všechny, nejen pro zákazníky O2. Náhoda nás zavedla až k nejvyššímu, Jaimemu Smithovi, který dřív tyto informační služby rozvíjel ve Španělsku. Říkal: Dám vám rozpočet, ale nikdo z marketingu vám nepomůže, musíte si poradit sami. Zkuste to. Tak jsme to zkusili a vybudovali 1188. Mimo jiné jsme přišli s odlehčenými a humornými reklamními spoty – a dostali jsme od konzervativních lidí pěkně za uši. Trvalo dlouho, než tuhle naši uvolněnost lidé ve firmě rozdýchali. Důkazem, že jdeme správnou cestou, bylo, jak neskutečně vyletěla čísla hovorů. Když jsme začínali, volaly dva tisíce lidí měsíčně, my po devíti měsících měli sedm set tisíc hovorů měsíčně. Takže jsme nabírali spoustu lidí, školili je, budovali call centra, přetahovali lidi z ostatních call center. Bylo to velké, fantastické roky ohromného úspěchu, jeli jsme na vlně a neustále rostli. Měli jsme skvělý tým. Moc rád na to vzpomínám.
Pak ale přišla krize, která vším dost otřásla.
Ano, sebrali nám marketingový rozpočet, na kterém to celé stálo, a Telefónica se rozhodla prodat všechny služby kromě volání, esemesek či dat. Koupila nás investiční skupina KKCG, která měla svou strategii. Dva roky jsem ještě firmu vedl coby ředitel, ale s postupujícím časem jsem se ujišťoval, že zvolená strategie pro mne není lákavá, a začalo mě to táhnout jinam. Zajímavá příležitost přišla z AAA Auto a já zase vedl call centrum. (Smích) Bylo to ale trochu jiné, expandovalo se do Polska a Maďarska, což mě lákalo, navíc šlo o historicky velice úspěšné obchodní centrum. Na tenhle rok a půl velmi rád vzpomínám, vnitřní prostředí a atmosféra byly skvělé a moc příjemně se mi tam pracovalo.
Pojďme k vašim milovaným jachtám. Po áčkách jste tři roky působil jako obchodní ředitel Yachting.com. Jak jste se k tomuto koníčku a práci dostal?
Asi před osmi lety mne vzal kamarád na plachetnici, bylo to mé první seznámení a myslel jsem si, že mi to nic neřekne. Jak jsem se mýlil! Jachty mi přirostly k srdci jako máloco. Začali jsme i závodit, jezdíme regaty. Baví mě, že je člověk odkázaný na vítr a hledá tu nejlepší cestu, zažívá někdy až neuvěřitelné situace a k tomu si bytostně uvědomuje sílu přírody a vlastní nicotnost. Jsem romantik, takže mě naplňují věci, jako pozorování hvězd pod černočerným nebem z paluby lodi zakotvené ve ztichlé zátoce. Nebo vidět hladinu moře hladkou jako zrcadlo a bez dechu pozorovat delfíny, kteří připluli až k lodi a v průzračně čisté vodě vidět jejich mláďata, jak skotačí. To na břehu nezažijete. A ohledně Yachting.com to bylo tak, že jsem se na moři potkal s jeho zakladatelem Jiřím Zindulkou, který mimo jiné pořádá expediční plavby. A když jsem skončil v autobazaru, první inzerát, který jsem viděl, byl na obchodního ředitele této firmy. Zase ta neskutečná náhoda. Šel jsem na pohovor a za dva dny jsem nastupoval. Tehdy to byl start-up, postupně se to s příchodem investora rozšiřovalo. Když jsem po třech letech odcházel, dělali jsme desetinásobek oproti době, kdy jsem tam začínal.
A pak už přišla cestovní kancelář. Co vás do Exclusive Tours přilákalo?
Ještě předtím jsem naskočil do firmy se start-upovým duchem a úžasnými lidmi. Do Zonky. Lákalo mě zkusit se podívat na bankovní svět. Ale kvůli covidu a změně strategie se firma integrovala do větší banky, a to opět nebylo nic pro mě. A pak už přišly Exclusive Tours. Zase to byla náhoda. Vyskočil na mě inzerát, že cestovka s opravdu exkluzivně znějícím jménem hledá ředitele. Lákavý byl jiný obor a vidina toho, že bych se mohl podívat do světa. Výběrové řízení trvalo půl roku a bylo náročné, ve finále jsme si ale padli do oka s majiteli a mě zaujala vize a směr, kam společnost míří. Hezky se tu prolíná cestování, jachtařina, poznávání nového, což jsou věci, které mě baví nejvíc ze všech.
Jaké je vedení cestovky v porovnání s budováním call center?
Je to práce s lidmi jako všude jinde. Aktuálně rozšiřujeme dnes patnáctičlenný tým, takže zažívám i trochu personalistiky. Jiné to je také, co se týká obchodních vztahů s partnery, to se pořád učím. Za svou velkou výhodu považuji nezaujatý pohled zvenčí, člověka mimo obor. Myslím, že právě díky tomu se nám daří nacházet nová místa a prvky, z nichž můžeme těžit jak co do příjmů, tak tím, co nového můžeme nabídnout klientům.
Zmínil jste vizi – jaká je? Kam chcete cestovku směrovat?
Říkávám trochu z legrace, že mým snem je poslat do vesmíru prvního Čecha jako turistu. Hezky to ilustruje to, co umíme – dopravit lidi na severní pól, dostat je na plavbu v atomové ponorce, zajistit cestu kolem světa nebo expedici na Orinoko. Jsme schopní zařídit skoro cokoliv a ten vesmír by byl krásným vrcholem. No, zatím tam tedy nejsme. (Smích) Co tím ale chci říct, je, že dokážeme plnit sny klientů, které si vymyslí. A je jedno, jestli jde o poklidnou odpočinkovou dovolenou u moře, nebo akční dobrodružnou výpravu.
Jaká je vaše role ve firmě, co je vaším denním chlebem?
V první řadě vedu lidi, pochopitelně. Vnímám se, jak říkám, jako nakopávač. Dodávám energii, optimismus, sebedůvěru. Víru, že to, co děláme, má smysl, že cestovní ruch jede dál a našim klientům se daří bez ohledu na krize nebo covid. Snažím se lidi učit, že online svět není nepřítel, ale kamarád. Proto pracujeme na novém webu nebo mobilní aplikaci, která nás zase o kousek přiblíží klientům. Znovu jsme začali víc cestovat, všichni naši lidé jezdí na místa, která nabízíme; letos to byly Maledivy, Maroko, Madeira, Srí Lanka nebo Seychely. Je to myslím hezká motivace – nejen peněžní odměny jsou zajímavé.
Co vás inspiruje?
Mám moc rád lidi, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor a oponovat mi. Takovými se obklopuji. Ve firmě to někdy vypadá jako na trhu – chci po svých lidech, aby mluvili, vyjadřovali se, nesouhlasili, přicházeli třeba i se ztřeštěnými nápady. Z toho pak pramení dobrá řešení. Nedávno jsem byl na Maledivách a přišlo mi neuvěřitelně zajímavé poznat místní lidi, mám na mysli zaměstnance. My si představujeme, kdovíjaký to není sen, žít a pracovat celoročně na malém atolu v Indickém oceánu. Ono to tak ale úplně růžové není. Úžasná je jejich láska a péče o moře, korály a životní prostředí vůbec. Nebo hrozby, s nimiž se musejí potýkat, ať jde o odpad v mořích, či zvedání jejich hladin. To je pro Evropana velká inspirace.
S čím klienti vlastně ponejvíce přicházejí?
Naši klienti většinou mají dost jasnou představu, co chtějí, ať jde o klidnou dovolenou u moře, kde budou mít co největší soukromí, nebo kde naopak budou pestré aktivity pro děti. Zhruba dvě třetiny objemu zakázek představují právě pobyty. Složité plánování dlouhých a komplikovaných cest a neobvyklá přání, obojí nás nesmírně baví, jsou v menšině.
Co vás v poslední době nadchlo?
Potápění. Na jachtách jsem sjezdil půlku světa a často jsem během těchto výprav šnorchloval, teprve letos jsem se prvně pořádně potápěl. Bylo to v létě na pracovní cestě na Maledivách. Do dvanácti metrů. A jsem uchvácen. Poprvé jsem se setkal se žraloky, viděl jsem i populárního komiksového klauna očkatého. Fascinovaně jsem zíral na ten neuvěřitelně pestrý podvodní svět, to jsem do té doby opravdu nespatřil. Naprosto průzračné křišťálové moře plné života, hejna pestrých ryb, absolutní nádhera. A ten prostor nad hlavou… Již se těším, až na toto místo vyšleme dalšího klienta, je to nádhera.
Zažil jste na lodi i krušné chvíle?
Jednou během závodu jsme vpluli přímo doprostřed bouře. Hluboká noc, docela foukalo, takže loď svištěla pěkně rychle. Každou chvíli se zablesklo a celé okolí se projasnilo. Najednou se ozval ohlušující rachot, jako kdyby vám vystřelili z děla přímo za hlavou, a blesky v tu chvíli zajely až do vody a moře doslova rozsvítily – voda kolem nás zmizela a my letěli s lodí prostorem, zřetelně jsme viděli dno několik metrů pod sebou. Po vteřině totální tma. A za chvilku znovu. V tuhle neskutečnou chvíli mi začala v mysli naskakovat ona známá pravidla, co nedělat v bouřce. Vyhnout se vodním plochám – my pluli na moři. Pryč od stromů nebo vysokých sloupů – my přímo pod stěžněm. Říkal jsem si, že tohle nemůžeme přežít. Ale jsem tu, netrefilo nás to. (Usmívá se)
Kam jste se na lodi podíval?
Byl jsem dvakrát v Thajsku, jednou dokonce s thajským kuchařem, který nakupoval čerstvé ryby od rybářů plujících kolem a pak nám z nich vařil neskutečné dobroty mé oblíbené kuchyně. To je něco, co snad ani nejde popsat. Loď, moře, potápění a thajské jídlo. Nirvána! Plavil jsem se v Chorvatsku, kam jezdí většina jachtařů, mě ale mnohem víc utkvělo v mysli Řecko, které je výjimečné mimo jiné i skvělými domorodci, kteří jsou charterovým byznysem ještě nezkažení. Kotví se většinou u městských mol, je to tedy jen pár kroků do taverny, krása nesmírná. Asi jste už pochopili, že jsem velkým milovníkem jídla! (Rozchechtá se) Nezapomenutelné to bylo v Karibiku, kde jsem na lodi také nějakou dobu strávil. Na lodích je vůbec báječné, že se s nimi dostanete na místa, na která byste se normálně nepodívali, někdy je přístup třeba jen z vody a například katamarány s malým ponorem v tomhle skýtají netušené možnosti.
A váš jachtařský sen?
Seychely. Tam jsem nebyl ještě nikdy, je to další špendlík v mé pomyslné mapě jachtařských tužeb. A pak přeplavba oceánu. Co se práce týká, přemýšlím o tom, jak bychom mohli spojit jachty s potápěním a nabídnout klientům luxus a dobrodružství v jednom.
Medailonek
Vladimír David (*1976) se narodil a vyrůstal v Praze, dnes s rodinou žije ve středočeských Mnichovicích. Je ženatý a má šest synů. Vystudoval softwarové inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské pražského ČVUT a MBA na Ústavu práva a právní vědy v Praze. Miluje přírodu, vedle psa a koček chová dva koně. S oblibou hraje tenis, baví ho historie, rád čte především sci-fi a fantasy.
