VČERA
Začneme trochu netradičně, a to s horoskopy. Věříte na horoskopy a sílu znamení?
Kdybyste se mě zeptala před patnácti lety, vysmál bych se tomu a řekl bych, že je to jedna z největších absurdit, co na světě existují. Nicméně na základě zkušeností jsem byl donucen zbortit své životní paradigma postavené na tom, čemu dnes říkám ‚úzká racionalita‘ neboli racionalita založená na axiomu čisté náhodnosti, na axiomu materialistické filozofie. Místo nich vytvářím a neustále rozšiřuji paradigma nové, které zahrnuje mnohem víc aspektů. Připouštím tedy, že horoskopy v sobě mohou skrývat nějakou podstatu už minimálně z důvodu, že jim lidé věří. Svou myslí totiž ovlivňujeme realitu. Možná se v astrologii skrývá i další hlubší smysl, který vyplývá z principů naší existence ve vesmíru.
Pojďme se tedy podívat na charakteristiku vašeho znamení, což je Lev: ‚Lvi jsou rodilými vůdci předurčenými k pozicím, kde mohou uplatnit svoji přirozenou autoritu. Jde o charismatické osobnosti stvořené k tomu, aby stály v centru pozornosti, a to v tom nejlepším slova smyslu. V kariéře jim velmi pomáhá organizační a diplomatický talent. Rádi se chlubí svými úspěchy a kritiku nenesou právě nejlépe. Jsou to však velmi dobrosrdeční lidé.‘ S čím ze zmíněného se identifikujete?
Identifikuji se v podstatě se vším, kromě té kritiky – s kritikou totiž nemám problém. Jsem přesvědčen, že kdybych nebyl schopen ji snášet, musel bych se z toho zbláznit. Chce to trénink (úsměv).
Prošli jsme vaše silné stránky, máte tedy i nějaké slabé stránky?
Vím o spoustě věcí, v nichž mám nedostatky. Mám se pořád co učit v emotivně-kulturní rovině, v dovednostech levé mozkové hemisféry. Vždycky jsem byl čistě racionální člověk, dnes se ale pohybuji v širší racionalitě, moje axiomy už nejsou jen materialistické, ale dotýkají se i oblastí, které bych dřív považoval za naprosto iracionální nesmysly. K rozšíření svého poznání jsem dospěl tím, že jsem si začal systematicky všímat extrémně zvláštních ‚náhod‘ a pak jsem je začal statisticky testovat. Zjistil jsem, že v některých případech je z hlediska pravděpodobnosti vyloučeno, aby šlo o pouhou náhodu. Tím se mi matematicko-filozofická konstrukce tzv. úzké racionality kompletně zbortila. Výsledkem ale není chaos, nýbrž realita v pravém slova smyslu. Díky tomuto prozření jsem schopen vnímat věci, které jsem dřív nevnímal, třeba krásu, téměř až umění schované v matematice. Cítím, že jsem se posunul, nicméně mimo tu úzce racionální stránku mám pořád ještě spoustu prostoru pro vývoj – na rozdíl od racionální oblasti, v níž jsem se dostal poměrně vysoko. Snažím se ovšem pracovat na obojím.
Racionálními metodami jste si tedy potvrdil, že úzká racionalita neexistuje.
Nikoliv neexistuje, ale neplatí. Úzká racionalita vyvrátila samu sebe a otevřel se prostor do širší racionality, kde samozřejmě stále platí původní racionální myšlení, jen s jinými axiomy. Úzká racionalita je svým způsobem forma víry, jen je založena na materialistickém axiomu víry v čistou náhodnost.
Hezky, ale velmi studovaně řečeno, co jste vlastně všechno v životě studoval?
V Česku jsem absolvovat gymnázium Wilhelma Piecka, což bylo tehdy nejlepší matematické gymnázium v republice. Potom jsem šel na matfyz, což se tátovi zásadním způsobem nelíbilo. Udělal jsem tedy kvůli němu kompromis a zároveň s matfyzem jsem začal studovat i Vysokou školu ekonomickou. Právě na VŠE jsem ve třetím ročníku získal stipendium na Bradley University v Americe, což byl můj sen, studovat v Americe. Původní plán byl zůstat tam dva semestry, nakonec se ale můj pobyt o rok protáhl. Dokončil jsem tam studium MBA v oboru financí, a teprve pak jsem se vrátil dodělat magisterský titul na matfyzu. Ke studiu v Americe jsem se po dvou letech strávených už prací opět vrátil, podal jsem si přihlášku na doktorát na Carnegie Mellon University v Pittsburghu, což je špičková škola. Tam jsem získal PhD v oboru Financial mathematics, který je nesmírně náročnou teoretickou disciplínou. V oboru mám i několik vědeckých publikací v prestižních časopisech, na to jsem hrdý.
Lze porovnat zkušenost se vzdělávacím systémem v Americe s tím českým?
Myslím si, že obrovský problém dnešního českého školství spočívá v tom, že nefunguje základní vzdělávání v matematice. Za zlepšení tohoto stavu se zasazuji prostřednictvím svých nadací. V matematice totiž víc než kde jinde platí, že děti by se měly učit podle pravidel filozofie škola hrou. Zásadní je rozvoj logického myšlení, učit se nazpaměť vzorečky nemá smysl. Skvělá je v tomto ohledu Hejného metoda, kde se zábavná a přirozeně rozvíjející forma učení matematiky uplatňuje. Sám se v oblasti vývoje matematických her pro děti také angažuji. Jsem například investorem a propagátorem skvělé matematické hry Abaku. Kolega z mé nadace Science 21vymyslel báječnou hruMates, kterou již brzy budeme moci koupit v obchodech.
S vašimi vědeckými pracemi je spojeno jméno S. E. Shrevea, kdo je to?
Steven byl můj školitel. Je to špičkový vědec, dnes už tedy v důchodu, autor obrovského množství publikací.
Byl pro vás inspirací?
Určitě. Moje první publikace vznikla na základě toho, že jsme spolu probírali jeden akademický článek, jehož byl spoluautorem. V závěru článku autoři formulovali jako dodatek hypotézu, o které byli přesvědčeni, že platí, ale neměli ji dokázanou. Já jsem se Stevenovi snažil vysvětlit, proč podle mé intuice neplatí, ale nevěřil mi. Doma jsem na problému pracoval a při dalším setkání předložil pádné argumenty. Neměl jsem sice rigorózní důkaz, nicméně Stevena jsem přesvědčil, že mám pravdu. Díky této události se stal mým školitelem.
Musí to být velká osobnost, když překousl rozporování svých tezí vlastním mladým studentem.
Steven nijak nezdůrazňuje svoje ego, je to velmi skromný člověk a skvělý vědec. Navíc rozporování tezí je jedním ze základních atributů vědy.
Jste stále v kontaktu?
Víceméně ano. Když jsem zakládal Nadační fond proti korupci, tak jsme byli v kontaktu velmi úzkém. Dostal jsem totiž soudní obsílku, abych doložil svůj titul PhD., respektive jeho nostrifikaci. To je za normálních okolností proces na půl až tři čtvrtě roku. Já na to měl tehdy devět pracovních dní. A Steven (společně s lidmi z matfyzu) mi zásadně pomohl s tím, aby to za těch devět dní bylo oficiálně zdokumentované, což je zcela jistě světový rekord.
Na svém webu píšete o svých 21 + 2 životních etapách. To ale není konečný počet, že?
Alternativně to může být třeba 21 × 2 nebo 12 + 21.
Jedním z vašich osobních milníků je rok 2012, kdy jste během dvou a půl dne v Chorvatsku absolvoval 28 seskoků z letadla z výšky čtyř kilometrů. Proč by někdo skákal zrovna osmadvacetkrát?
Proč ne?
Šlo o nějaký kurz?
Tehdy jsem byl ještě naprostý začátečník, teprve jsem začal skákat sám. Měli jsme extrémně intenzivní soustředění, kdy nám byli k dispozici i baliči padáků, takže jsme skutečně jen létali nahoru a skákali dolů, pořád dokola. U devátého seskoku jsem měl near death experience.
Prosím?
No měl jsem problém otevřít padák. Situace vypadala kriticky.
Tak nakonec se očividně otevřel, ale jaké je to, dívat se při devátém skoku smrti do očí a pak jít na ten desátý?
Vlastně úplně normální, prostě jsem šel a zase skočil, no.
Vyhodnotil jste si, že další problém s otevřením padáku už se statisticky pravděpodobně nevyskytne?
To ne. Ale nemohl bych podlehnout strachu. Navíc, býval by se mi otevřel záložní padák (úsměv).
DNES
Máte vystudovanou teorii pravděpodobnosti. Lze ji nějak aplikovat v reálném životě?
Matematická logika a schopnost myslet matematicky je v životě naprosto zásadní. Osobně považuji za velmi špatné, že u nás není povinná maturita z matematiky, ale opět to souvisí s chybně nastaveným vzdělávacím systémem v tomto oboru. Samozřejmě nemá smysl dělat maturitu z nazpaměť naučených vzorečků, nicméně matematické myšlení je naprosto klíčové už třeba kvůli tomu, aby se sebou lidé nenechali manipulovat a aby chápali logické souvislosti.
Narážíte tím třeba na aktuální situaci?
Já jsem úplně fascinován tím, že se může něco takového, co se děje teď, stát. Covid dovede být pro malou část populace velice zákeřná nemoc, to je jasné, ale nemocí je hodně, i zákeřných. Kvůli nemoci poměrně malé síly mi si pomalu ničíme základy a principy demokracie a svobodného života. To je něco velmi absurdního a iracionálního. Já teď vnímám možnost diktatury, zneužití vědy, diktatury pseudovědy, a to pro mě naduvěřitelným (nebo spíše poduvěřitelným) způsobem. V tomto procesu se obrovským způsobem zneužívá strach – strach je největší nepřítel lidstva. Strach je největší riziko pro lidskou civilizaci.
Jak konkrétně myslíte, že je zneužíván strach?
Lidé jsou strašeni tím, kolik lidí může zemřít, jak se nemoc extrémně šíří, jaké hrozí různé mutace apod. Přitom i mnozí staří lidé by to raději riskli, než byli zavření a izolovaní. Navíc je jasné, že covid zde s námi bude (téměř jistě) navždy.
A restriktivní opatření na něj moc nezabírají, ani když jsou splňována. Ukazuje se to i v poměrně racionální zemi, jakou je Izrael. Mají opakované lockdowny, ale covidová situace je podobná jako kdekoli jinde.
Naprosto nesmyslné je to, že opatření, která se dnes dělají, způsobují už teď víc ztráty než záchrany lidských životů. Zvýšený počet sebevražd je pouze malá špička ledovce. Lidé jsou víc nemocní. Mají bolesti zad. Tloustnou. Snižuje se jim imunita. Bují domácí násilí. Psychické problémy. Trpí naše děti. V budoucnu bude tedy patrná ztráta ve smyslu zkrácení životů jako sekundární důsledek pandemických opatření. Je paradoxní, jak neracionální jsou někteří vědci prosazující striktní lockdowny. Jejich problém je, že mají špatným způsobem nastavenou účelovou funkci (cíl), kterým nemůže být minimalizace úmrtí s covidem, jak vysvětluji na svém blogu z 21. 10.
Takové věci se ale špatně měří.
Jasně. Je velmi důležité si uvědomit, že je potřeba sčítat počet let, o který se zkrátí lidský život celkem. Počet zemřelých není ta správná statistika. Jinak je to, když zemře dítěte, které má celý život před sebou, jinak u starého člověka. A tímto rozhodně nijak nesnižuji tragédii každé smrti, jen racionálně uvažuji.
Jak vidíte dopady na ekonomiku?
Myslím, že aktuálně vytváříme něco, co směřuje k ekonomické katastrofě. Ty důsledky mohou být podobné jako následky válečné katastrofy. Zničené a ztracené roky života, způsobené ztrátou živobytí i jiným utrpením. Odložení toho, že se neřeší jiné zdravotní problémy, zdraví lidí a tak dále, to jsou další důsledky. Vynaložené náklady, které se budou počítat nejspíš v bilionech. Jsou to vyhozené peníze, zničená energie, která se dala použít úplně jinak. Kdyby se jen maličký zlomek ztracených zdrojů použil pro prevenci, například kardiovaskulárních chorob nebo čehokoliv jiného, tak se zachrání desetitisíce, statisíce životů.
A jaké je tedy racionální řešení této situace?
Samozřejmě racionální řešení jsou úplně jiná, než co vidíme u nás. Poměrně racionální přístup mají například ve Švédsku. Jako racionální řešení nevidím tvrdé uzávěrky právě z důvodů výše. Prostě dodržujme hygienická opatření, namísto zavírání restaurací dejme pravidla pro rozestupy a další rozumná opatření za účelem minimalizace rizika zahlcení nemocnic. A zvyšujme svoji imunitu, cvičme a trénujme, otužujme se. Ale hlavně nezavírejme školy!
A je na té situaci vůbec něco pozitivního?
Vlastně ano. Já doufám, že koronavirus zafunguje jako jakási vakcína proti lidské hlouposti i proti strachu.
Od teorie pravděpodobnosti jsme se dostali poměrně daleko. Zkusíme se vrátit k jejímu využití v praktickém životě?
Teorii pravděpodobnosti považuji za nádhernou věc, která má rozhodně praktické životní uplatnění třeba v řízení rizik. Při její znalosti je člověk schopen lépe rozpoznat, do čeho jít a do čeho už ne. Teď se tedy zdánlivě dostáváme do rozporu s mým dřívějším tvrzením, že věci se nedějí náhodně, ale opravdu jen zdánlivě. A navíc věřím, že pokud člověk věci dělá s dobrým úmyslem, srdcem a s nasazením, tak ty skutečné pravděpodobnosti toho, jak to dopadne, budou lepší. Svět je na nás v zásadě hodný, ale je důležité, abychom dokázali být racionální a zároveň citliví a empatičtí.
Svět je na nás hodný? Takže to nakonec dopadne lépe než 50 na 50?
On nás vesmír musí nejprve trénovat. Nejdřív se nám třeba něco důležitého nepovede. Musíme projít tímto iniciačním testem, který prokáže, že jsme schopni ztráty přijmout. A já jsem jich měl v životě spoustu, i finančních. A pak teprve můžeme jít dál.
K čemu je dobrá matematika?
Matematika je kostra našeho vesmíru, cosi pevného a neměnného. Fyzikální zákony, respektive jejich poznání, se mění, nejsou stálé, ale matematika ano. Je důležité, abychom byli schopni stavět na její kostře a byli připraveni vystavit se rizikům, s nimiž se ovšem musíme aktivně obeznámit. Aktuálně žijeme v kritické době, kdy je racionální posouzení rizik každým z nás zásadní. Už před sedmi lety jsem tvrdil, že rok 2021 bude přelomový, že nastane sociální singularita 21. A to se přesně děje.
Máte na mysli nějaký přerod?
Singularitu si lze představit jako černou díru, malinký prostor s obrovskou energií. Sociální singularita pro mě znamená, že se věci přetransformují a dojde k očistě systému, ale také k obrovským krizím, to vše během kraťoučké doby. Považuji to za takový evoluční test – buď to zvládneme, nebo se zničíme.
Zpět k matematice. Zjednodušeně by se dalo říct, že jste vydělal peníze právě na matematických modelech?
Ano. Největší peníze jsem vydělal obchodováním na finančních trzích. Rozhodli jsme se tehdy jako malá firma o pár lidech a s malým finančním kapitálem postavit do role takzvaného tvůrce trhu a aplikovali jsme teoretickou matematiku a ekonomickou teorii na obchodování. Troufnu si říct, že jsme v tom byli první a dlouho také jediní na světě. Dokázali jsme porazit všechny ostatní.
V čem jste byli nejlepší?
Právě v tom, že jsme byli schopni vytvářet matematické modely a řídit rizika pomocí teorie užitkových funkcí a zároveň modelovat ziskovost daných kotací a optimalizovat jejich velikost. Jde o skutečně složité matematické modely, které jsme dokázali rigorózně optimalizovat.
Trochu se snažím, abyste mi dal nějakou jednoduchou pochopitelnou definici, ne všichni třeba vědí, kdo je tvůrce trhu…
Tak jinak. Vysvětlím to konkrétně na příkladu akcií. Tvůrce trhu je ten, kdo je schopen dát nabídku na nákup za 99,00 dolarů a prodej za 99,01 dolaru. Ten rozdíl je tzv. spread, na tom ten tvůrce trhu vydělá. Ale chtěl bych zdůraznit, že je to opravdu velmi složité, ta představa koupím levně, prodám draze je hodně naivní. A tvůrce trhu je velmi přínosná věc, bez něj by žádný trh neexistoval.
Víte, kolik máte celkem peněz?
Mám nějaké představy.
A na kolik zaokrouhlujete?
Na velké jedničky (úsměv).
Na webu máte motto: „Žijeme v jedinečné době, díky novým technologiím máme poprvé v historii lidstva možnost skutečně měnit svět k lepšímu.“ V Netflix dokumentu The Social Dilemma se naopak technologie ukazují v negativní podobě. Jak to tedy je?
Technologie rozdělují společnost proto, že je používáme špatně. Sociální sítě, jako například Facebook, cíleně polarizují společnost prostřednictvím algoritmů, ale ne kvůli tomu, že by to někdo chtěl a priori, ale za účelem maximalizace zisku. Budoucností jsou sociální sítě nové generace, které budou fungovat v limitním ideálním případě jako decentralizované sítě, kde bude účelovou funkcí právě kvalita komunikace, a ne maximalizace zisku.
Co znamená, že je sociální síť decentralizovaná?
Znamená to, že ji nikdo nevlastní. Jde o síť se stoprocentně transparentními vnitřně nastavenými pravidly, kterou nikdo nemůže ovládat, a funguje na bázi například blockchainu.
Facebook byl ovšem také založen bez ambice na zisk.
Je ale centralizovaně řízen jedním člověkem. Decentralizovanost sítí z principu automaticky vylučuje honbu za ziskem, protože je nikdo nevlastní.
V knize Faktomluva Hanse Roslinga je popsáno 10 důvodu, proč je svět lepší, než si myslíme, což je v dnešní těžké době možná zajímavá dávka optimismu. Co si myslíte vy, jak na tom aktuálně jsme jako lidstvo?
Jako lidstvo jsme na tom z objektivního pohledu skvěle, ale lidé si toho neváží a jsou pesimisté, negativisté. Češi obzvlášť.
Jednu dobu jste propagoval, že je důležité žít v pravdě.
Ne jednu dobu, jsem o tom přesvědčený.
Lze takovou teorii aplikovat stoprocentně?
Já si myslím, že ano. Samozřejmě záleží na životní situaci, někdy je člověk v praxi ze strachu donucen lhát, to chápu. Cílem každého z nás by ale měl být život v pravdě a dosažení stavu, kdy s takovým přístupem nemáme problém. To je pro mě charakteristika osobní svobody a já to tak mám. Nikdo mě nedonutí říkat něco, co nechci. Žít v pravdě ovšem neznamená říkat neustále všechno, to by byl nesmysl.
Nepomáhá vám ale významně k životu v pravdě vaše ekonomická soběstačnost?
Rozhodně pomáhá. Proto chápu, že lidé, kteří se bojí o svoje živobytí, tuto možnost nemají. Nicméně myslím si, že by se o to každý měl minimálně snažit a jít tomu naproti. V limitně dobře fungující společnosti, kterou nazývám Humanity 21 (H21), bude mít každý člověk možnost žít v pravdě.
ZÍTRA
Lze nějak stručně charakterizovat, co je to Janečkova metoda D21, jeden z vašich životních projektů?
D21 představuje jeden z nejdůležitějších klíčů pro fungování civilizace. Politická implementace této metody může doslova a do písmene zachránit svět. Jde o volební systém založený na bázi efektu více hlasů, kdy má každý volič větší počet hlasů, než je na kandidátce kandidátů. Taková metoda lidem umožňuje konsenzus, nabízí lék na dnešní situaci, v níž jsou lidé i kvůli sociálním sítím rozdělení a stavějí se proti sobě. Když poskytneme lidem více hlasů, umožníme jim, aby hlasovali nejen pro svoji primární volbu, ale i pro subjekt, jenž je pro ně třeba až druhý nebo třetí v pořadí.
Uvedete nějaký konkrétní příklad?
Vezměme si třeba prezidentské volby v systému D21. Každý volič má v takovém schématu tři hlasy a může volit ve prospěch tří kandidátů. V takovém případě seriózní prezidentský kandidát nemůže jít proti ostatním. Naopak, bude muset některé svoje protikandidáty podporovat, aby získal druhý, případně třetí hlas svých příznivců. Pokud chce vyhrát, musí být schopen konstruktivně komunikovat se svými protikandidáty a některé z nich i podpořit, alespoň v části jejich programu. Vyvstává tak úplně nový fenomén, kdy předvolební kampaň bude vypadat jako konstruktivní pozitivní diskuze, v níž se budou kandidáti předhánět v tom, kdo nabídne lepší řešení. Ve výsledku se prezidentem stane člověk, který osloví velkou část populace a bude schopen ji sjednotit. To dnes potřebujeme ze všeho nejvíc. Je nutné si přiznat, že standardní demokracie, jak u nás fungovala v minulosti, je dnes už zastaralým konceptem. Společnost je rozdělená a důsledky vidíme dnes a denně. Bez toho, abychom změnili volební systém na D21, demokracie zkrachuje. D21 je zcela unikátní v možnosti udělení více hlasů, které člověk může použít, ale nemusí. Voliči, kteří jsou konsenzuální a uvědoměle použijí svoje hlasy efektivně, mají i větší hlasovací sílu, čímž se nepřímo dostáváme k absolutní rovnosti hlasování. Lidé, kteří mají co říct, se mohou ve volbách vyjádřit, a ti, které politika třeba nezajímá, řeknou méně. Tak je to v pořádku, jde o svobodnou volbu každého z nás. Někdo má jednoho svého politického guru a rozhodne se dát hlas pouze jemu – ale tím pádem je hlasovací síla daného voliče menší, protože používá jenom jeden hlas.
Zůstaňme ještě u politiky. Nadační fond proti korupci jste zakládal se Stanislavem Bernardem a s Janem Krausem. To jsou osobnosti, které jsou od vás na první pohled velmi odlišné. Jak to jde dohromady?
Jedná se o lidi, kterým korupce stejně jako mně vadila, a v tom se shodujeme. Oslovili jsme je s myšlenku založení NFPK už v lednu 2010.
Nebojíte se zlojedů?
Nebojím se, ačkoliv v minulosti jsem obavy tohoto druhu měl, dokonce na mě byl objednán nájemný vrah. Dnes už je činnost fondu tak automatická, že stojím mimo dění, takže kdyby se mi něco stalo, tuto iniciativu to naopak podpoří.
Dovedete si představit svět bez peněz?
Otázkou je, jak definujeme peníze. Energie musí mít hodnotu. Rovnostářství nemůže fungovat, protože pak bych chtěl každý jenom brát, a ne dávat, to je přirozené. Onou hodnotou ale nemusí být přímo peníze, lze se upnout i k jiné klasifikaci motivace, aby lidé přispívali svojí kreativitou celku.
Jak relaxujete?
Řekl bych, že sportem, věnuji se třikrát týdně gymnastice. Občas vyrazím někam s rodinou, snažím se číst…
Jakou roli ve vašem životě hrají ženy?
Ženy jsou mi tou největší inspirací. Díky ženám má snad svět smysl.
Snad?
Určitě (úsměv).
Nechystáte se jít cestou knihy Mnich, který prodal své ferrari a zbavit se všech materiálních statků?
To rozhodně ne, svoje ferrari si asi ještě nějakou chvíli nechám, člověk si musí užívat. Asketismus je mi cizí. Rád utrácím třeba za již zmíněné seskoky s padákem. Rozšiřuju si tak obzory, volný pád povznáší mysl a může mít efekt jako ta nejlepší meditace.
Jaká je odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec?
Správná odpověď je 21 a Hlubina myšlení to omylem vynásobila dvěma. 21 je číslo našeho vesmíru, a to myslím naprosto vážně.
Myslíte, že tvůrci Stopařova průvodce, kteří tvrdí, že je to 42, vědomě zvolili číslo, které je násobkem čísla 21?
Myslím, že určitě ne, že je to náhoda, ale hodně vtipná náhoda.
A co 73, které je zmíněno i v populárním seriálu The Big Bang Theory jako Sheldonova hypotéza?
Číslo 73 je 21. prvočíslo, jedno z výjimečných čísel, ale pro mě je stále nejzajímavější číslo 21, protože se u něj scházejí nitky ze všech možných pohledů, ať už z toho matematického, sociologického, filozofického, nebo jiných. Když se mi zbortilo materialistické paradigma, tak jsem se začal věnovat významům čísel a nejprve jsem měl vizi, že číslo 12 symbolizuje racionální myšlení. Druhý den jsem zjistil, že podle Platona symbolizuje éter, pátý element. Čísla 12 a 21 jsou jako skutečně výjimečná čísla propojená z mnoha pohledů. Jedním z nich je například biologie – člověk má v těle 21 aminokyselin a z toho 12 jich umíme vytvořit sami. Náš život je v mnoha rovinách založen na číslech 12 a 21.
Právě se dívám na hodinky a je 12:21. Znamení?
Asi to tak má být. Sheldonova hypotéza, dokázaná před dvěma lety, říká, že žádná jiná čísla nemají (v desítkové soustavě) následující jedinečnou vlastnost. 37 je dvanácté prvočíslo, 73 je dvacáté první prvočíslo, přičemž 3 x 7 = 21. A ještě k tomu 21 × 37 = 777, přitom součet 7 + 7 + 7 = 21. 12 × 73 = 876, zase součet 8 + 7 + 6 = 21. A 12 × 37 = 444, součet 12.
Neuvěřitelné!
Totální magic v matematice.
Když jsme u hry čísel – Riemannova hypotéza je pořád v řešení. Neaspirujete na to, že byste tento problém konečně uzavřel?
To ani omylem. Abych měl vůbec nějakou nenulovou šanci, musel bych této pravda nádherné hypotéze zasvětit celý svůj život, a to neplánuji, přenechám to jiným expertům.
Uvařil mi bylinný čaj a v rámci diskuze jsme se propadali nejenom do tajů čísel, ale také do velkých polštářů, kterými byla poseta podlaha vzdušného prostoru určeného k relaxaci. Riemannova hypotéza prý k něčemu je, velkou Fermatovu větu v praxi asi nikdy nepoužiju. No nevadí. Nemusíte rozumět matematice, abyste pochopili, že díky jeho schopnosti absolutní koncentrace a přesného plánování jednoho dne vážně dojde svých cílů: Svět bude lepší. A žádný matematický vzorec nevylučuje (potvrzeno Karlem), že tím lepším začátkem je možná právě dnešek.
Text: Zuzana Melicharová, Foto: Alexander Dobrovodský
