Jak se z pohledu architekta změnil svět v roce 2020?
Z pohledu architekta vnímám aktuální situaci jako možnost k realizaci něčeho nového. Cítím povinnost nacházet pro své klienty nová řešení, která budou současnou realitu reflektovat. Vynucené změny každodenního života a z nich plynoucí nejistoty značně zatěžují psychiku nás všech. Člověk si více váží věcí, které považuje za stabilní a hledá v nich oporu. Pro mnohé je to rodina, pro jiné příroda, pro někoho tím pomyslným záchytným bodem může být architektura – město, čtvrť, vesnice, dům nebo byt, kde tráví svůj život. Myslím, že je důležité zůstávat optimistou a změnu nevidět jako riziko, ale jako příležitost. To považuji za zdravý přístup k životu i práci.
Lidé tráví mnohem více času doma a prostor domova je nyní důležitější, než kdy dříve. Vnímáte to stejně, především pak u svých klientů?
Ano, mám pocit, že nyní lidé více přemýšlí sami o sobě a o prostředí, ve kterém žijí. Čas, kdy jsme doma nevnímáme jako opak času, který trávíme v práci. Žijeme stále jeden a ten samý život, jenom s tím rozdílem, že momentálně se učíme zvládat vše na jednom místě rodinným životem počínaje, přes práci a volným časem konče. Od svých klientů často slýchám, že byli nuceni svůj byt tranformovat v domov, což je v konečném důsledku velmi dobře, konečně znovu objevujeme skutečný význam a hodnotu domova.
Jak se podle Vás vyvíjí realitní trh jako takový, v návaznosti na pandemii?
Realitní trh se zcela jistě proměňuje. Přirozeně se přizpůsobuje novým podmínkám tak, jako tomu bylo ostatně vždy. Realitní trh je jedním z nejméně pružných odvětví, a proto změny, které se na něm odehrávají nemusí být vidět okamžitě. Přesto si myslím, že lidé realitám velmi věří, vidí, že jsou něčím stálým ve srovnání s neustále se proměňujícím ekonomickým prostředím. Města a budovy si svou hodnotu uchovávají. V době recese se možná dočasně pozastaví expanze, ale nemovitosti, a tedy i architektura, neztrácí na své hodnotě, naopak. Lidé stále vnímají nemovitosti jako efektivní investici, která z dlouhodobého horizontu dobře konzervuje hodnotu.
Pocházíte z Portugalska, kdybyste měl porovnat tamější a český nemovitostní trh, v čem jsou podle Vás nejzásadnější rozdíly?
V některých aspektech jsou si oba trhy velmi podobné. Více než osm miliónů turistů, kteří každoročně navštíví Prahu má pro její ekonomiku nepopiratelný význam. V Portugalsku je to s turismem velmi podobné, představuje jeden z hlavních příjmů státních zdrojů. Typickým příkladem je Lisabon nebo Porto, kde díky pravidelné fluktuaci turistů v posledních letech trh s realitami strmě rostl. U obou měst se turismus spolupodílel na iniciaci rozsáhlé rekonstrukce historického centra, služby jako Airbnb nebo Booking nabíraly na síle. Velmi to pomohlo k regeneraci chátrajících městských budov. Vše má ale svá pro i proti. Turismus přinesl mnohé pozitivní změny, jako například opravu města, nevyhnutelně s sebou však přinesl i negativní vlivy v podobě růstu cen a odcizení centra pro místní obyvatele.
Jak se pohybují ceny nemovitostí v Lisabonu? Jakou částku si člověk musí připravut pokud chce bydlet v centru města?
V porovnání s Prahou je Lisabon levnější. Kdybyste chtěli bydlet v nejžádanější čtvrti St. António, musíte si připravit zhruba 4 900 euro, tedy 134 000 korun na metr čtvereční. V průměru se ale cena metru čtverečního pohybuje zhruba na 90 000 korunách, kdežto Praha má průměr okolo 120 000 korun, v centru pak tuším podle posledních dat zhruba 200 000 Kč za metr čtvereční. Je ale nutné vnímat celkový vývoj. Během posledních pěti let se ceny v Lisabonu zdvojnásobily, což je razantní vývoj.
Dávají lidé v Portugalsku přednost spíše koupi bytu nebo bydlení v nájmu?
Portugalci jsou velmi rodinně založení lidé, takže tradičně nemovitosti kupují jako dlouhodobou investici. Rodiny bydlí a žijí pohromadě. Nákup nemovitosti vnímáme jako budování majetku pro budoucí generace. Milujeme komunitu a chceme být součástí našeho okolí. V Čechách je to jinak, lidé tady mnohdy upřednostňují izolovanost a nezávislost. Vnímám, že přidanou hodnotou mé práce v Čechách může být to, že přispěju k budování komunity.
V architektuře se hodně zabýváte světlem, konkrétně architektonickým prostorem definovaným světlem. Můžete tento koncept přiblížit?
Zjednošeně bych to popsal takto – ve tmě nevidíte nic. Vnímání hmotné architektury je tedy možné jen prostřednictvím nehmotného světla. Světlo dává všem objektům reálné tvary a barvy. Prostor nacházející se v naprosté tmě není vnímatelný. Prostor osvětlený staticky umělým světlem je vnímatelný, ale pro svou neměnnost mrtvý. Přirozené neustále měnící se světlo určuje každodenní rytmus našich životů. Pohyby Země a Slunce zapříčiňují, že přirozené světlo mění minutu po minutě svůj směr, intenzitu a barvu a tím do architektury vnáší přirozenou dynamiku. Zdraví člověka a jeho psychická pohoda jsou od této dynamiky velmi odvislé a považuji tedy za výsostně důležité nad zdroji světla a jejich proměnách v čase přemýšlet. Bez světla architektura prakticky neexistuje.
Kdy jste s tímto konceptem začal poprvé pracovat?
Vnímat světlo tímhle způsobem mě přiměl můj přesun do Prahy. Průměrný počet hodin denního světla v Lisabonu je 7,6, v Praze je to o více než dvě hodiny méně. Zažil jsem tedy, jak citelná může být změna světelných podmínek a uvědomil si, jak se rozdíl v nich dlouhodobě propisuje do různých architektonických řešení v obou zemích. V Portugalsku musíme světlo opatrně regulovat, aby se místnosti v létě nepřehřívaly, kdežto v Čechách je obecně chladněji a světla je méně, takže je dobré, když v šerých zimních obdobích světlo přímo prostoupí interiérem.
V jakém z Vašich projektů, na který jste opravdu pyšný, se Vám podařilo vytvořit nezaměnitelnou atmosféru díky originálnímu návrhu?
Před několika lety jsem byl požádán, abych navrhl interiér pro vinotéku Wine v centru Prahy v Korunní ulici, kousek od Náměstí míru na Vinohradech. Od první chvíle jsem cítil, že budu moci vytvořit něco mimořádného, jelikož jsem od investora dostal volnou ruku. Hlavní výzvou návrhu bylo vytvořit na první pohled neotřelou a atraktivní recepci v přízemí. Hlavní myšlenka mého návrhu se i zde točí opět kolem světla. Chtěl jsem zákazníky při vstupu do interiéru přivítat unikátním osvětlením, osvětlením rozvlněného oceánu. Každý kolemjdoucí je pobízen tímto světlem ke vstupu. Celý strop je zdoben portugalskými vlnami světla, jež tvoří přesně 2015 zavěšených lahví od vína, což symbolicky odpovídá roku instalace a otevření vinotéky. Aby tento unikátní světelný strop patřičně vynikl, všechna další světla ve vstupní recepci jsou nepřímá a rozptýlená. Návrh pro mě byl experimentální hrou mezi hmotnou architekturou a nehmotnou podstatou světla.
Inklinujete především k prozařování interiérů, tedy práci se světlem uvnitř budov. Dá se ale stejný princip nějak uplatnit i v rámci exteriéru?
Kvalitní návrh nikdy není vytržen ze svého kontextu, a proto vždy přirozeně tíhnu k tomu zaobírat se obojím. U exteriéru stejně jako u interiéru je nutné pozorně sledovat, jak je objekt orientován vůči světovým stranám, jak se jeho okolí v průběhu dne proměňuje, na jakou stranu jsou nejlepší výhledy nebo odkud zpravidla vane studený vítr.
Vidíte nějaké rozdíly mezi portugalskou a českou architekturou?
V první řadě je třeba si uvědomovat historické souvislosti, jelikož ty se významně propisují do toho, jak architektura vzniká. Mám pocit, že metropolitní plán hlavního města Prahy je velmi živelný a do značné míry ovlivněný nejrůznějšími developerskými projekty. Obecně bych ale řekl, že v Portugalsku je vše svázáno mnohem striktnějšími pravidly. Přesto i tam lze pozorovat skutečnost, že pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala (úsměv).
Máte nějaký projekt, který Vás osobně ovlivnil?
Záměr, který zmíním, mi v hlavě utkvěl především kvůli pozoruhodné cestě, jež k jeho realizaci vedla. Samotná realizace je jen špička ledovce, kterou vidí lidé zvenku. V roce 2010 jsem od komunity sdružující se kolem kostela Sv. Tomáše na Malé Straně dostal jako mladý temperamentní portugalský architekt příležitost spolupodílet se na vybudování první augustiniánské školy v Praze. Začátky byly poněkud náročnější, neměli jsme vybraný pozemek či budovu k renovaci, dokonce ani zajištěné finance, ale měli jsme obrovské odhodlání a chuť k práci. V současné době dokončujeme již čtvrtou budovu. Podařilo se nám vybudovat instituci, kde dnes studuje přes 300 dětí, včetně mé vlastní dcery.
Co Vám pomáhá odvádět svojí práci v té nejvyšší kvalitě?
Po několikaleté zkušenosti v jedné z předních architektonických kanceláří a po letech, které jsem strávil v korporátu, jsem dospěl k závěru, že nastala ta správná chvíle pro to založit si své vlastní architekrotické studio. Rozhodl jsem se, že studio, které v Praze vybuduji, bude především o lidech. Chci být obklopen lidmi, kteří v sobě mají talent i nadšení a zároveň se jedná o profesionály ve svých oborech.
Na čem aktuálně pracujete?
V posledních letech jsme se podíleli na mnoha zajímavých projektech, nejvíce pozornosti ale v současné době věnujeme projektu v Jizerských horách, kde nyní dokončujeme výstavbu tří apartmánových domů v Hraběticích. Díky výborné dopravní dostupnosti nejen z Prahy a nádherné přírodě Jizerských hor a jejich okolí se v této oblasti za poslední roky zvýšila poptávka po rekreačním bydlení, na kterou s naším projektem reagujeme. Původní záměr se od současné podoby lišil, chtěli jsme zrenovovat původní stodolu a do ní umístit apartmány. Bohužel se nám ale nedařilo nalézt řešení, které by zcela respektovalo požadavky místních úřadů. Po dlouhých debatách jsme dospěli k překvapivé shodě, nová podoba projektu tak pracuje s třemi menšími ojedinělými budovami.
Jak jste v tomto případě přistupoval k návrhu? Opět tu pracujete se světlem a jeho významem?
Bytové domy v Jizerských horách v sobě kombinují tradiční materiály a prvky české horské architektury a světlo tu opět sehrálo zásadní roli. Již vzájemná pozice tří domů je zcela specifická – jsou rozmístěny tak, aby do každého z nich dopadal dostatek světla a aby si vzájemně nestínily. Když se pohybujete v místnosti, vidíte z okna nádhernou neobydlenou krajinu. Když otevřete okno, abyste se podívali ven, vidíte komunitu. Těším se, až tato komunita dostane reálné kontury a mezi domy se začnou prohánět děti na kolech nebo sáňkách. Přestože respektuji kontext, i do Jizerských hor bych rád vepsal cosi z portugalského komunitního života.
Interiéry všech tří domů jsou jednotné, a nebo je možné je upravit klientům na základě jejich potřeb či požadavků?
Všechny interiéry jsou vytvářeny na míru klientům, protože respektujeme, že každý má trochu jinou představu o prostoru, kde tráví volný čas. Velký důraz ale klademi na použití materiálů, snažíme se, aby všechny perfektně korespondovaly s lokalitou. Společným jmenovatelem je ale určitě světlo a jeho dostatek, to už se tak nějak ode mě očekává. Při návrhu všech tří budov jsme pečlivě sledovali každodenní pohyb slunce, abychom docílili optimálního propojení mezi přírodou a emocemi budoucích rezidentů. Ve večerních hodinách pak umělé světlo navozuje uklidňující atmosféru soukromí.
Kdo za projektem stojí jako investor?
Za projektem v Jizerských horách stojí spolešnost Arbol Capital. S tou jsem již realizoval několik rezidenčních projektů s důrazem na kvalitu komunitního bydlení. Projekt v Jizerských horách dobře vypovídá o našem společném úsilí budovat dlouhodobě nadstandardní zážitky skrze kvalitní bydlení v unikátním prostředí.
Učíte na ČVUT, jste tedy v kontaktu s budoucí generací architektů a designérů. Co myslíte, že nám budoucnost přinese?
Mladá generace je vždy nositelem energie a pozitivity. Stejně jako předchozí generace i tato budoucí bude mít šanci určovat směr naší společnosti, jedná se o určitou odpovědnost, ke které je třeba přistoupit s respektem a pokorou. Lidé všech věkových skupin mají svou úlohu ve společnosti. Starší mají zodpovědnost předávat své znalosti mladším a budoucí generace mají zodpovědnost uchovat minulé a objevovat nové. Snažím se své studenty vést k tomu, aby ve svých myšlenkách šli pokud možno co nejdál – až za hranici možného.
