Pokud přijíždíte do Palm Springs automobilem z Los Angeles, nemůžete minout ikonickou stavbu benzinové stanice Tramway Gas Station, ve které dnes sídlí informační turistické centrum, mimo jiné seznamující návštěvníky města s mimořádnou modernistickou architekturou, která má v Palm Springs již od konce třicátých let minulého století obrovskou tradici. Benzinová pumpa se svou výraznou trojúhelníkovitou střechou je jednou z nejznámějších staveb kalifornského poválečného architektonického boomu. Je mimořádným dílem architekta Alberta Freye (1903 – 1998), který se podílel na moderním rozvoji města Palm Springs jako málokdo jiný. Jeho lehká transparentní architektura se stala synonymem kalifornského pouštního modernismu a ovlivnila celou další generaci amerických architektů. Smělá konstrukční řešení i originální industriální estetika jeho staveb definovala postupy, jak vůbec ve specifickém klimatu kalifornské pouště stavět.
Albert Frey je jedním z mnoha amerických architektů, kteří v Palm Springs zanechali svou stopu. Toto město se stalo doslova hřištěm pro kalifornskou avantgardu, když sem již v meziválečném období začala směřovat kalifornská elita a stavět si zde pouštní víkendové rezidence. Během několika málo let se Palm Springs stalo centrem amerického modernismu. Vznikaly zde ikonické rezidence, například dům Kaufmann od Richarda Neutra, dům Franka Sinatry od architekta E. Stewarta Williamse nebo legendární domy mistra organické architektury Johna Lautnera. Svou pozornost však architekti věnovali i prefabrikaci a vývoji jednopatrových typových domů tvořících celé rozsáhlé čtvrti. Mezi takové inovátory patřili například architekti Dan Palmer a William Krisel nebo Donald Allen Wexler. Ve všech případech zde ale byly možnosti moderní architektury testovány bez limitů a město Palm Springs se stalo centrem inovací v konstrukčních, půdorysných i čistě výtvarných potenciálech modernismu. Albert Frey byl od počátku v centru dění.
Narodil se v Curychu ve Švýcarsku. V roce 1924 dokončil svá studia na Institutu technologie ve Winterthuru. I přesto, že byl vzdělán v klasickém duchu krásných umění, od počátku ho lákaly modernistické tendence, které se v té době šířily celou Evropou. Zajímalo ho nizozemské hnutí De Stijl, německý Bauhaus a konečně tvorba Le Corbusiera ve Francii. Do jeho studia se mu podařilo dostat v roce 1928, po několika letech, během kterých pracoval v Belgii. V Paříži usazený mistr moderní architektury byl tehdy na vrcholu svých avantgardních sil a začal pracovat na ikonickém projektu vily Savoye. Toho se zúčastnil i Albert Frey a poprvé si vyzkoušel kreslit výrazně modernistický dům. Frey opustil Le Corbusierův ateliér velmi brzy a už ve stejném roce se dostal do New Yorku. Jeho evropské zkušenosti byly ale k nezaplacení. Frey se setkal v pařížském ateliéru s budoucími hvězdami mezinárodního stylu, včetně Charlotte Perriand, Španěla Josepa Lluíse Serta nebo japonského pionýra Kunia Maekawy. Ti všichni, stejně jako Frey, šířili své evropské poznatky v odlišných částech světa a podíleli se na transformaci evropských avantgardních myšlenek v „plnoletý“ mezinárodní styl padesátých let.
Od roku 1930 pracoval Albert Frey s americkým architektem A. Lawrencem Kochem v New Yorku. Z pětileté spolupráce vzešel Freyův první výrazný projekt, tzv. Aluminaire House, kompaktní dům z hliníku, který duo navrhlo v roce 1931 jako prototypový výstavní dům. Projekt byl revolučním zosobněním radikální moderny a přinesl architektům značnou popularitu. V současné době probíhá kompletní renovace tohoto experimentálního domu a jeho přemístění z New Yorku právě do Palm Springs, kde bude otevřen veřejnosti jako muzeum. Oba tvůrci také působili v časopise Architectural Record a řadou článků stimulovali debatu o moderních technologiích, vizionářských urbanistických tendencích a avantgardní estetice.
Díky Kocherovi se Frey seznámil s Palm Springs, kde společně řešili projekt kanceláří pro Kocherova bratra. Frey se do pouštní krajiny zamiloval a po několika dalších návštěvách New Yorku a Francie se v pouštním městě usadil se svou novou ženou, spisovatelkou Marion Cook, natrvalo. Pár tak mohl pozorovat a podílet se na dynamické proměně kalifornského města, které po druhé světové válce začalo lákat především kalifornskou smetánku, budující si v lázeňském městě své prázdninové rezidence.
Město se stalo novým Hollywoodem a zábavním centrem uprostřed pouště. Každý, kdo něco v tehdejší Americe znamenal, musel mít v Palm Springs svůj dům. Populace města se po druhé světové válce ztrojnásobila. To umožnilo neobvykle dynamický vývoj moderní architektury. Tvůrci nezatíženi kontextem a historií místa mohli volně experimentovat a vymýšlet nečekaná řešení pro specifické pouštní klima. Albert Frey stál jako vždy v popředí tohoto nového architektonického fenoménu.
Ve druhé polovině čtyřicátých let začal architekt navrhovat drobné soukromé domy. V roce 1943 si postavil jednopodlažní dům pro své vlastní účely, v roce 1946 zase víkendovou rezidenci pro slavného průmyslového designéra Raymonda Loewyho. Jeho rané období vrcholí rozšířením vlastního domu v roce 1948. Frey přidal k malému prosklenému pavilonu větší prostor nového obývacího pokoje a ložnice s kruhovým hliníkovým objemem střešní nástavby. Tato, ve slunci se blyštící zářivá estetika, se pro Freye stane od té doby příznačnou. Použití hliníku a lehkých ocelových konstrukcí definuje styl pouštního modernismu, který kromě Freye praktikoval kromě výše zmíněných také architekt William Cody, v jehož tvorbě na lezneme některé společné znaky.
V průběhu padesátých a šedesátých let bude Frey jedním z nejproduktivnějších architektů ve městě. Kromě soukromých rezidencí navrhuje celou řadu veřejných budov, včetně zmíněné benzinové stanice z roku 1965. Jejímu aerodynamickému tvaru dominuje především obrovská převislá střecha ve tvaru trojúhelníku. Ocelová konstrukce, cihlové zdivo, vlnitý plech, subtilní ocelové sloupky, to vše definuje Freyovu odlehčenou architekturu, která perfektně zapadá do vyprahlé pouštní krajiny. Kromě benzinové pumpy můžeme dodnes v ulicích Palm Springs obdivovat i další architektovy realizace, včetně hlavního letištního terminálu nebo městské radnice z roku 1952. Její výrazné zastřešení veřejného prostoru před samotným vstupem do budovy architekt perforoval velkým kruhovým otvorem, kterým prorůstají palmy.
V roce 1960 postavil Albert Frey hotel The Monkey Tree, který byl před několika lety obnoven do své původní krásy a je dnes jedním z oblíbených míst pro milovníky moderní architektury, kteří do Palm Springs směřují ve velkém. Kromě toho mohou obdivovat i další známou atrakci města, jednu z největších a nejstrmějších lanovek na světě, kterou za pár minut zdoláte několik stovek metrů převýšení a z pouště se dostanete na zasněžené vrcholky hor. Geometrické křivky údolní stanice této visuté lanovky navrhl právě architekt Frey. Terminál z roku 1963 pojal netradičně jako mostní stavbu vznášející se nad drobným kaňonem. Obrovská okna v trojúhelníkovitých rámech dynamizují celou stavbu, kterou doplňuje na straně druhé horská zastávka podle návrhu architekta E. Stewarta Williamse.
V podobném lehkém stylu, v jakém si Albert Frey vybudoval svůj první dům, navrhl i dům druhý. Ve své vlastní rezidenci předvedl na minimální ploše uprostřed velkých pouštních balvanů sebevědomou architektonickou bravuru a postavil jeden z nejpozoruhodnějších soukromých domů šedesátých let. Intimní, a přesto velkorysé dílo se stalo symbolem pouštního modernismu a dílem obdivovaným architekty po celém světě. Objekt je posazen ve svahu na západním konci kaňonu Tahquitz Canyon Way. Byl dokončen v roce 1964. Tehdy to byl nejvýše položený dům v celém městě. Dlouhý a úzký objekt je volně posazen do skalnatého terénu, architektura se stává kompaktní součástí krajiny, naopak krajina vstupuje do interiéru domu.
Základem je opět lehká ocelová konstrukce, celoprosklené zasouvací stěny v hliníkových rámech a opláštění z lakovaného vlnitého plechu, včetně vlnité převislé pultové střechy. Celý dům stojí na masivní betonové a cihlové podestě. Hlavní obytné patro se otevírá v celé své velkorysosti v propojeném prostoru obývacího pokoje a hlavní ložnice. Uprostřed se nachází přírodní skála, která přirozeně člení interiér a na kterou navazuje veškeré další vybavení domu. Vestavěný nábytek představuje prostorové mistrovství svého návrháře. Frey se ve svých návrzích interiérů profiloval také jako skvělý nábytkářský designér. Prostor pro sezení, rozkládající se kolem přírodní skály, se propojuje s lůžkem nabízejícím úchvatný výhled na pouštní město v údolí. Pro Freye typický vlnitý plech či plast se objevuje i v dalších detailech interiéru, včetně vestavěných kuchyňských kabinetů nebo stropu v koupelně. Dům je nyní ve vlastnictví místní instituce Palm Springs Art Museum a veřejnosti se otevírá jen příležitostně.
Podobné prvky, jaké použil Frey při stavbě svého druhého domu, se objevují také v nedávno znovuobjevené rezidenci Cree, kterou navrhl v roce 1955. Dům Frey usadil na tenké kovové pilíře tak, že působí, jako by levitoval nad kamenným terénem. Žlutý vlnitý plech v podobě zábradlí rámuje visutou terasu. Rezidence Cree byla v roce 2020 zrenovována do původního stavu a její majitel ji občas otevírá veřejnosti.
Odkaz Alberta Freye je nejenom v Palm Springs stále obrovský. Svou tvorbou se připojil k pionýrům globálního modernismu a jeho specifickým formám reagujícím na klimatické podmínky různých oblastí po celém světě. Byl aktivní téměř do konce svého života, který strávil ve svém domě s fascinujícím výhledem na celé město. Zemřel v roce 1998.
