Newtopia, Christian Fischbacher, 2019
Tradiční propojení textilní výroby a produkce tapet symbolizuje švýcarská firma Christian Fischbacher, která již více jak dvě stě let vyrábí v St. Gallen ty nejkvalitnější látky a vyváží je do celého světa. Ke svému dvousetletému výročí vyvinula kolekci tapet z netkaného materiálu, který svými dekory perfektně ladí s látkami, jež firmu proslavily. Vzor Newtopia představující krajinu podobnou džungli vyobrazenou v přesných detailech vychází z historických předloh, ale pracuje s nimi moderním rukopisem. Má tedy všechny předpoklady stát se také ikonou. Newtopia reprezentuje snový svět s motivy vypůjčenými z digitálních archivů Amsterodamského Rijksmusea a Public Library v New Yorku. Tapety jsou vyrobeny z prvotřídní netkané textilie, dvakrát těžší, než je běžné. Vynikající kvalita podkladu a přesnost digitálního tisku dodávají odolné tapetě luxusní vzhled.
Woods, Cole & Son, 1959
Těžko říct, která země je kolébkou kultury tapet. Jisté je, že kromě Číny sehrály v historii těchto nástěnných dekorací svou roli také Francie a Anglie, přičemž druhé jmenované zřejmě připadá prvenství. Tapety vznikly už v 16. století jako levnější náhražka nákladných tapiserií. Ve Francii se začaly vyrábět z papíru, a tak se staly dostupnými i střední vrstvě. Původně se takto zdobily jen menší plochy a oblíbené byly květinové dekory tištěné ručně z forem, které kopírovaly vzory brokátu. Tapety se nelepily na zdi, ale na plátno či hedvábí a na stěny byly připevňovány mosaznými hřebíčky. Po francouzské revoluci se centrum celosvětové výroby tapet přesunulo do Anglie a tam zůstalo. Sídlí zde i firma Cole & Son, již v Londýně v roce 1875 založil John Perry. Podnik se postupem času vypracoval až v dodavatele tapet britského královského dvora. Historii Cole & Son rámují stovky vzorů, kterými byly dekorovány rezidence, paláce, hrady a divadla nejen po celé Británii, ale i v zámoří. Najdete je v Buckinghamském paláci, budovách parlamentu i v Bílém domě.
Tapetu Woods navrhl v roce 1959 výtvarník Michael Clark. Násobená jemná kresba holých kmenů bříz vytváří dojem tichého zimního lesa. Vlídná atmosféra, již tapeta vyvolává, z ní učinila celosvětově nejoblíbenější vzor firmy Cole & Son.
Saint Laurent, de Gournay, 1988
Pokud se podíváte dostatečně zblízka na tapetu Saint Laurent můžete stále najít velejemnou kresbu tužky, která je důkazem, že „čínské tapety“ značky de Gournay jsou malovány ručně. Tento typ tapet se v Evropě poprvé objevil v průběhu 17. století a už v polovině toho následujícího se zdobení v tak zvaném čínském stylu stalo vrcholem módy. Téměř všechny vznešenější rezidence se pyšnily alespoň jednou takto dekorovanou místností.
Olistěné větve s usazenými pestrobarevnými ptáky tapety Saint Laurent jsou replikou původního vzoru z 17. století, který zdobil stěny pařížského bytu Pierra Bergé a Yvese Saint Laurenta. Návrhář zakoupil v aukci tři původní panely zdobené tapetami malovanými na rýžovém papíru Xuan podlepeném hedvábím. Podle těchto panelů pak byl zrekonstruován vzor, který firma de Gournay vyrábí tradičním postupem. Na jedné zakázce pracuje v Číně šest až deset malířů a používají starobylou techniku dvou štětců. Jedním krouží linie, druhým vymývají barvu z ploch k dosažení plasticity. Tapety se následně staří, aby budily dojem původnosti.
Zebra’s, Scalamandré, 1945
Než Gino Circiello v roce 1945 otevřel italskou restauraci Gino da Capri na newyorské Lexington Avenue, požádal svého přítele Valentina Crescenziho, aby pro jeho nový podnik navrhl něco odvážného. Výsledek: tapeta se třemi sty čtrnácti zebrami vyskakujícími z tomatové omáčky. Nejen za skvělým jídlem, ale i za zebrami se lidé vraceli, dokud restauraci v roce 1973 nezničil požár. Gino Circiello se tehdy obrátil na designérku Floru Scalamandré, která spolu s manželem založila stejnojmennou firmu vyrábějící látky a tapety. Designérka překreslila vzor ze zachráněného zbytku tapety a vytvořila nová síta pro tisk, čímž umožnila plynulé přechody Crescenziho originálu. Díky ní byl zachován genius loci restaurace, kde si Frank Sinatra, Barbra Streisand nebo Woody Allen pochutnávali na špagetách. Gino Circiello zemřel v roce 2001 a jeho restaurace o devět let později nadobro zavřela. Zebra’s však dál žijí vlastním životem. Objevily se ve filmech, například v Mocné Afrodíté Woodyho Allena (1995) nebo v Takové zvláštní rodince Wese Andersona (2001), ale také v interiérech po celém světě. Zebra’s nejen v masajské rudé, ale v mnoha jiných odstínech jsou i po téměř osmdesáti letech od svého vzniku stále bestsellerem značky Scalamandré.
Martinique, CW Stockwel a Hinson, 1942
Vzor tapety Martinique se změtí tropických banánovníkových listů je nejikoničtějším a nejpublikovanějším v historii. Stal se symbolem elegantního stylu amerických nejvyšších vrstev. Během let vzniklo dokonce několik velmi podobných verzí, ale ručně tištěný vzor banánovníkových listů od americké firmy CW Stockwell, vyrábějící textilie a tapety, je zřejmě nejpůvodnější. Jeho historie sahá do počátku čtyřicátých let.
Remy a Lucile Chatainovi, příslušníci druhé generace majitelů firmy, chtěli zachytit atmosféru prázdnin v Karibiku. Oslovili přítele ilustrátora a textilního návrháře Alberta Stockdala, aby vytvořil velkoplošný florální vzor, který by tyto dojmy dokázal vyvolat. Z nové látky nechali Chatainovi vyrobit paravány do svého firemního showroomu.
V té době získal známý oděvní návrhář a bytový dekoratér Don Loper zakázku na dekorování interiérů hotelu v Beverly Hills. V showroomu CW Stockwell našel, co hledal. Svěží a tajemný dezén upravil na míru hotelovým chodbám a stvořil nestárnoucí ikonu. Psal se rok 1949.
Od té doby se tapeta stala symbolem vysokého stylu a nikdy nevyšla z módy. Byla nesčetněkrát kopírována nebo napodobována. Objevovala se na plátnech kin – například ve filmu Letec natočeném Martinem Scorsesem (2004), v televizním seriálu Přátelé, na přebalu desky Maryah Carey, v newyorském bytě Lady Gaga a v mnoha dalších rezidencích. K originálnímu návrhu Martinique podle malby Alberta Stockdala patří tyto barvy: zelená, vínová a tmavá hořčicová.
Hick‘s Hexagon, Cole & Son, 1964
„Snažil jsem se lidem prospět tím, že jsem je učil kombinovat syté barvy, nakládat se vzorovanými koberci, prosvětlovat místnosti a propojovat staré s novým,“ napsal ve své knize Život se vkusem z roku 1968 známý britský interiérový designér David Hicks. Proslavil se nejen díky své designérské práci, ale také tím, že svůj život prožil v blízkosti britské královské rodiny, protože se v roce 1960 oženil s lady Pamelou Mountbattenovou, sestřenicí prince Philipa a prapravnučkou královny Viktorie. Jako designér začínal Hicks navrhováním krabic na cereálie pro londýnskou reklamní agenturu. Poprvé na sebe upozornil interiérovým designem v roce 1954, když britský časopis o designu publikoval snímky jeho vlastního bytu. David Hicks později navrhoval pro mnoho prominentních klientů, od členů královské rodiny, přes kapitány průmyslu, až po hollywoodské hvězdy.
Násobený výrazný grafický motiv, odvážný opakující se šestiúhelník, navržený pro značku Cole & Son, je jedním z jeho nejznámějších vzorů, které jsou tištěny ručně z formy. Designérovy modulární geometrické vzory výrazných barev pomohly definovat styl šedesátých let a proslavily sebe i svého autora daleko za hranicemi Británie. Objevily se například na koberci v hotelové chodbě ve slavném Kubrickově filmu The Shining (1980). A nejen tam – v různých barevných kombinacích a velikostech ovládly interiéry po celém světě a staly se klasikou.
Moooi Tokyo Blue, Lucky O’s, Mooi, 2019
Holandská značka Moooi slaví letos dvacet let od svého založení. Za jejím vznikem stojí designéři mezinárodního renomé – Marcel Wanders a Casper Vissers. „Mooi“ lze z holandštiny přeložit jako „krása“. Zakladatelé však do názvu přidali ještě jedno „o“, aby znásobili význam tohoto slova pro produkty, které pod značkou Moooi vznikají. Všechny je spojuje hravý, odvážný, eklektický a nekonvenční konceptuální styl.
Spojení těchto adjektiv vyjadřuje zvláštní typ harmonie, která ovšem neuspává. Rejstřík produktů je opravdu široký, od běžných nábytkových kusů se klene přes svítidla až k doplňkům a také tapetám.
Kolekci tapet Tokyo Blue inspiroval mizející svět, ať už vyhynulý druh japonského makaka, nebo pomalu z paměti scházející tradiční japonské vzory, umění a řemeslné techniky. Vzniklo tak pět výjimečných tapet vyrobených různými postupy z vyšívané džínoviny, ručního papíru nebo intarzie z dřevěné dýhy, jako je tomu u vzoru Lucky O’s.
Ten vychází ze starobylého motivu Seigaiha, který se již v minulosti stal velmi populárním u módních návrhářů, například Yvese Saint Laurenta nebo Coco Chanel. Vlna Seigaiha je původní japonský grafický motiv, kterým byla od šestého století v mapách zakreslována moře a oceány. Doslovně znamená ‚modré moře a vlny‘. Vlny znázorněné jako vrstvené soustředné kruhy, které tvoří oblouky a překrývají se, se často objevovaly i na japonských látkách, oděvech, v kaligrafii i na keramice. Tento motiv je oblíbený také pro svůj symbolický význam. Voda a vlny představují, štěstí, sílu a odvahu – klíčové prvky japonské kultury.
Move, Babeta Ondrová, Lavmi
I v Čechách vyrostla v průběhu let zajímavá tapetářská firma. Jmenuje se Lavmi a stojí za ní pracovní i životní partneři Babeta Ondrová, autorka všech designů, které značka nabízí, a Jan Slovák. Tapetový příběh Lavmi začal v roce 2009. Tehdy partneři pracovali v malém grafickém a reklamní studiu. Věnovali se celé řadě zajímavých zakázek, ale touha rozhodovat sami za sebe a realizovat vlastní projekt od začátku do konce způsobila, že otočili kormidlem. Občas se přihodí, že člověk postrádá určitou službu nebo produkt a začne tuto díru na trhu sám vyplňovat. V tomto případě to byly tapety. „Chtěli jsme jednoduché, originální, grafické a úplně jiné tapety, než jaké se dají koupit v běžných řetězcích. Takové nikde nebyly k sehnání. Protože grafický design byl náš denní chleba, vrhli jsme se do toho po hlavě,“ vzpomínají. Tapety Babety Ondrové jsou graficky čisté a jednoduché, často v návrzích navazuje na českou novodobou tradici vzorů a typů. Například v drobném vzoru Move lze číst dezén umakartových bytových jader či pracovních ploch kuchyňských linek a monochromatické fototapety Swiss Moment, Vík nebo Snow zase se ctí a vkusem vycházejí z průhledů do deštných pralesů či prosluněných pláží, které bývaly k vidění v československých „osmdesátkových“ obývácích.
Nuvolette, Fornasetti, Cole & Son
Uznávaný italský malíř, kreslíř, grafický designér, sochař i designér nábytku Piero Fornasetti byl jedním z nejčinorodějších umělců dvacátého století. Za svůj život vytvořil na třináct tisíc signovaných děl. Proslul především portréty nebo kresbami zvířat, krajin a měst, jež se dodnes objevují coby dekor na nejrůznějších předmětech, jako jsou talíře, vázy a také tapety. Fornasettiho jméno se stalo snadno rozpoznatelnou značkou, kterou v současnosti rozvíjí jeho syn, výtvarník Barnabo. Jeho slavný otec vytvořil kresby, které se staly podkladem několika dnes již ikonických vzorů tapet vyráběných slavnou britskou tapetářskou společností Cole & Son.
Dramatické Nuvole (oblaka) a jemné Nuvolette (obláčky) jsou z nich nejoblíbenější. Velké monochromatické mraky valící se ze stěny mají moc dodat interiéru intenzivní atmosféru, skvěle se vyjímají na větší ploše v jídelnách, ložnicích nebo obývacích pokojích.
Quiet Noise, Darja Podboj Havrda, Ta-PE-TY
TA–PE–TY je teprve čtyři roky fungující projekt, za kterým stojí brněnský kreativní inkubátor Industra. Díky němu se partě mladých grafiků a výtvarníků daří přivádět prostřednictvím kolekcí autorských tapet do českých interiérů neotřelý design. Návrhy, které vzešly ze soutěže, vybrala komise odborníků a staly se základem souboru svěžích originálních pokrývek stěn. Kreativci kolem Industry tak upozornili na fakt, že se znovu rostoucí oblibou dekorování stěn je na trhu výrazný nedostatek tapet podle návrhů českých designérů. Jednou z nejvýraznějších tvůrkyň v této oblasti je Darja Podboj Havrda, jež se věnuje designu potisků potahových textilií. Pro Ta-pe-ty navrhla graficky i barevně výrazné vzory Summer Sky a Quiet Noise, které působí v omezené domácí nabídce jako zjevení.
Připravila: Michaela Kádnerová, Foto: archiv výrobců
