Je to především netypické segmentové prohnutí čelní fasády vily, které ve velké míře charakterizuje celý projekt ze začátku třicátých let. Tehdy byl Oldřich Liska již uznávaným architektem, realizujícím stavby v Hradci Králové i jiných městech ve východních Čechách. Reprezentativní rezidence s architektonickým ateliérem byla důležitým milníkem jeho kariéry. Ta byla velmi plodná a bohatá na mnoho rozmanitých architektonických proudů, kterými si Liska prošel. Jeho vývoj takřka kopíruje dějiny moderní architektury od počátku dvacátého století až do konce třicátých let. Vliv secese, dekorativismu, moderního klasicismu, kubismu, národního stylu či rondokubismu uplatnil Liska v desítkách svých realizací před tím než se na přelomu dvacátých a třicátých let přiklonil k puristické a funkcionalistické architektuře. Jeho vlastní vila s ateliérem je v tomto ohledu vrcholným dílem, zároveň představuje další z projektů, které tvoří kontinuitu jeho díla, vždy ovlivněného jeho charakteristickým rukopisem a citem pro dekorativní a emocionální stránku architektury.
Oldřich Liska se narodil v roce 1881 v Kamhajku u Kolína. Vystudoval Státní průmyslovou školu v Praze a v roce 1901 odešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Drážďan. Poté prošel hned několika ateliéry, včetně stavebních firem Matěje Blechy v Praze či Niklíček v Poličce. V Drážďanech pak působil v projekční kanceláři H. Watzlavika. Ještě předtím, než se v roce 1909 dostal do Hradce Králové, pracoval jeden rok pro architekta Ladislava Skřivánka ve Vídni. Svou mezinárodní průpravou se ideálně připravil na vlastní praxi, která je spojena především s městem Hradec Králové. Nejdříve byl partnerem stavitele Fňouka. V roce 1921 si založil svůj vlastní ateliér. Po druhé světové válce ode- šel do Opavy, kde se po roce 1948 stal zaměstnancem Stavoprojektu. Zemřel v roce 1959 v Brně.
Liska stojí za řadou významných staveb i urbanistických koncepcí. Jeho nájemní domy nalezneme v Hradci Králové, Pardubicích, Jaroměři, v Poličce i na dalších místech. Nejproduktivnějším obdobím byla dvacátá léta, kdy se přiklonil k národnímu stylu a rondokubizujícím tendencím. Zlomovou zakázkou nového pojetí architektury byl pro něj projekt Tylova divadla v Lomnici nad Popelkou, který byl realizován v letech 1929-1930. Puristicky čisté fasádě divadla dominuje obdélníkový rizalit vyplněný cihlovým zdivem. A právě kombinace bílých omítek a režného obkladu charakterizuje Liskovu tvorbu třicátých let, kterou vystihuje i jeho rodinný dům s projekční kanceláří v Hradci Králové, realizovaný stavitelem Václavem Bečvářem.
Dům se nachází v moderním centru Hradce Králové v ulici Střelecká. Svou zaoblenou fasádou kopíruje směr vozovky a dynamickým způsobem utváří architektonickou hmotu stavby na netypické podlouhlé parcele. Exteriér vily je elegantní kompozicí různě tvarovaných objemů. Cihlová dvoupatrová schodišťová věž převyšuje o jedno poschodí hlavní obytný objekt se zmíněným elegantním zakřivením a rytmickým použitím pásových oken v přízemí i prvním patře. Masivní plochy bílé omítky se střídají s hnědými keramickými obklady a římsami, do kterých jsou vložená zmíněná pásová okna ve světle zelených okenních rámech. První obytné patro je zakončené výrazným ryzalitem, který je ze tří stran prosklený. Celkově architekt vytvořil esteticky vyváženou kompozici, která nezapře jeho smysl pro jemný dekor. Tím se architektura domu liší od dobových čistě funkcionalistických vil, které většinou postrádaly plasticitu a detaily rozmanitější palety materiálů. Jakoby zde Liska zůstával věrný dřívějším trendům individualistické moderny, která v Hradci Králové zanechala řadu významných realizací, včetně muzea od Jana Kotěry a školních budov Josefa Gočára.
Interiér vily byl řešen účelně a přehledně. V suterénu se nacházely servisní prostory, jako byly sklepy a kotelna. Přízemí sloužilo jako architektonický ateliér. Nacházel se zde také archiv, garáž a kuchyně domovníka i hostinský pokoj. O patro výše byl situován privátní rodinný prostor. V prohnutém křídle s pásovým oknem se nacházela jídelna a obývací pokoj. U schodiště Liska umístil sociální zařízení, dětský pokoj a hlavní ložnici se vstupem na rozlehlou terasu. Ve druhém patře schodišťové věže byl umístěn byt pro služku, prádelna a velká terasa s odhaleným konstruktivisticky pojatým odhaleným pilířem.
Liska věnoval v interiéru i exteriéru stavby péči všem detailům. Obratně pracoval s různými materiály včetně hnědého keramického obkladu a mozaiky. Samozřejmostí byl vestavěný nábytek a řada na míru řešených interiérových prvků. Pozoruhodným prostorem byla společenská hala v prvním patře, která se nacházela hned nad schodištěm. Zde byl umístěn vestavěný krb a velké křídlo. Dodnes se bohužel většina původních prvků nezachovala. Architekt stavbu prodal v roce 1947 a o rok později zde stát zřídil školku. Došlo k devastaci interiéru a změně jeho půdorysného řešení. V roce 2000 se budova stala sídlem Živnostenského úřadu, který tam sídlí dodnes. Teprve v roce 2018 byla vila prohlášena za kulturní památku.
Její exteriér se dodnes zachoval bez vět- ších změn. V interiéru to jsou pouze dva výrazné originální prvky. Je to jednak trubkové zábradlí hlavního schodiště, které má elegantní organicky zakroucený tvar a jednak monumentální krb ve zmíněné schodišťové hale. Ta dnes slouží jako recepce a čekárna a je nevhodně vybavena nevkusným nábytkem. I přesto si krb zachoval svůj majestátní charakter. Originální design krbu tvoří mramorové obklady dolní části s netradičně pojatými prostory na uskladnění dřeva v mosazných rámech. Vrchní část krbu je obložena černými keramickými dlaždicemi, které se v pásech střídají s pestrobarevnou mozaikou. Tento prvek opět naznačuje výjimečný Liskův cit pro moderní ornament, který se v jeho tvorbě spojuje s funkcionalisticky řešenými prvky. Součástí krbu jsou i vestavěná trubicovitá svítidla.
Liskova vila patří bezesporu mezi nejoriginálnější rezidenční projekty, které u nás na přelomu dvacátých a třicátých let vznikly. Jedná se o rafinovaný a svébytný modernismus balancující na hraně funkcionalismu a doznívajícího art deca, podtržený neobyčejným dekoratérským citem svého autora. Doufejme, že si tento originální příklad moderní architektury brzy najde ušlechtilejší využití, tím spíše, že se nachází v majetku města, které má moderní architekturu ve své krvi. Více o Liskově tvorbě se dozvíte zde.
