Cílem současného projektu je prezentovat signifikantní části budovy v jejich autentické rekonstruované podobě a celý objekt pak jako moderní, i dnes plně funkční administrativní budovu poskytující nadstandardní inspirativní prostory nejen pro práci. Jádro tvoří kancelářská část s těžištěm v pětipatrové lodi centrální dvorany lemované galeriemi po obvodu. Dispozičně uzavřené jádro je směrem do křídel budovy a nahoru rozvolňováno do otevřenějších dispozic, které jsou s hlavní halou radiálně propojeny osami původních chodbových traktů. Předmětem obnovy a nového využití jsou ale i navazující prostory, velký sál, někdejší výstavní galerie – elektrárenská dvorana, impozantní prostory prvorepublikové lístkárny, polikliniky, obchodní jednotky na prstenci přízemí s přímou vazbou na exteriér a samozřejmě také přilehlé plochy, kterým bude navrácen tradiční vzhled doplněný moderním detailem parteru.
Obnova funkcionalistické stavby z meziválečného období celkově reprezentuje novou kategorii památkově chráněných objektů. Zatímco obnova staveb z historicky starších období je po mnoha desetiletích práce s památkovým fondem dobře popsána v metodice, stavebních a restaurátorských postupech a vyzkoušena na stovkách staveb, rekonstrukce novodobé architektury přináší požadavek vypořádat se se zcela odlišnými stavebními technikami a materiály. U špičkových staveb meziválečného období se navíc nezřídka setkáváme s nezvyklými postupy výstavby, výrobky a technologiemi, které jsou v budovách používány téměř v experimentální podobě, a často se jedná o první a jediné uplatnění daného prvku vůbec. Dost často právě i proto, že se v budoucnu ukázal jako nevhodný, těžko udržovatelný nebo technicky vadný. To vše přináší architektonické dědictví první republiky v podobě výzvy pro současné architekty a stavaře. Když se z tohoto úhlu pohledu zaměříme na palác Elektrických podniků, nacházíme hned celou řadu inovativních prvků. Především se mělo jednat o první administrativní objekt s řízenou vzduchotechnikou bez nutnosti větrání okny. K tomu byly v suterénu vystavěny strojovny o velikosti rodinného domu, distribuci upraveného vzduchu po objektu zajišťoval složitý systém vertikálních a horizontálních rozvodů, celý systém byl vyvažován a ovládán historicky prvním řídicím systémem regulace firmy Carrier, který je dodnes evropským unikátem. Vertikální štěrbiny pro ohřívání prostoru pak místy tvořily i vlastní prosklené fasády s dvojitou konstrukcí a klapkami na úrovni přívodu, které bychom dnes popsali jako inteligentní. Tímto způsobem byl ohříván například i prostor centrálního schodiště v konci ústřední pětipatrové lodi s pavlačemi v jádru objektu.
Dalším, neméně pozoruhodným a pro objekty z 30. let minulého století signifikantním momentem byla práce s železovým betonem, který byl využíván nejen pro hlavní nosnou konstrukci stavby, ale i pro vyzdívky a podhledy realizované jako subtilní moniérky často o síle jen několika centimetrů a v kombinaci se skleněnými tvarovkami pak tvořil unikátní rozsáhlé konstrukce zastřešení nebo vertikální členění stavby tam, kde architekt usiloval o prostoupení denního světla do hloubek dispozice. Materiál se svými prvky a aplikací přizpůsoboval požadavkům architektury a důrazu na detail, ve výsledku se tak i běžné betonové, případně sklobetonové konstrukce stávají svébytným architektonickým prvkem, nebo spíše dílem. I u zdánlivě stejného typu konstrukcí nebo výplní se proto setkáváme s mnoha variacemi na dané téma, konkrétně sklobetonových výplní bylo na objektu elektrických podniků několik desítek druhů. Stejně bychom mohli pokračovat u dalších typů konstrukcí, výplní otvorů, dlažeb, schodišť a jejich zábradlí a v neposlední řadě atypicky navrhovaných osvětlovacích těles. Naprostá většina prvků byla přitom navržena, vytvořena a aplikována právě jen pro jeden případ, výjimečnou stavbu, v tomto případě dokládající význam a sílu Elektrických podniků hl. m. Prahy a postavení Prahy jako jedné z nejmodernějších metropolí Evropy.
Na přípravě projektu rekonstrukce a jeho zpracování se podílelo několik desítek odborných organizací a více než stovka projektantů mnoha profesních specializací. Rekonstrukci a přestavbu paláce Elektrických podniků lze s jistotou označit za jednu z největších a technicky nejnáročnějších rekonstrukcí památkově chráněného objektu na území Prahy. Je průlomová mimo jiné rozsahem stavební intervence, zapojením odborných skupin různých oborů a téměř laboratorním hledáním finálního optimálního řešení. V tomto ohledu přináší mimo jiné obohacení poznatků o meziválečné architektuře i možnostech při její obnově. Ale především, je oslavou výjimečné architektury, která se po desítkách let představuje ve svém někdejším lesku. Ten doplňují současná organizace prostoru a nové detaily.
Rekonstrukce objektu paláce Dopravních podniků Bubenská 1, Praha 7
Investor: Bubenská 1, jednalo se ale pouze o projektovou společnost, jejímž vlastníkem je CPI.
Architekt: Marek Tichý, Pavla Brůžová, Jana Kořínková / TaK Architects
Studie obnovy: 2012
Projekt: 2013 – 2018
Realizace: 2020
Hlavní dodavatel: Metrostav D3
Restaurátorské práce: Bekr Art, Hefaistos, Kamono
