Lukáš Smetana při hledání raison d‘être oslovil ZETTE ateliér architekta Zdenka Balíka a společně určují vizi celého komplexu. Následně architekt Balík ke spolupráci přizval renomonované architekty Petra Všetečku a Jana Šépku, na jehož doporučení byl tým rozšířen o architekty Marka Přikryla a Martina Prokše.
AUTOMATICKÉ MLÝNY V PARDUBICÍCH
Místo: Pardubice
Investor: Ing. arch. Lukáš Smetana a Mariana Smetanová
Autoři celkového konceptu: Šépka architekti: Jan Bárta,
Marek Fischer, Jan Šépka. ZETTE ateliér: Zdenek Balík,
TRANSAT architekti: Petr Všetečka
Autoři jednotlivých částí: viz projekty
Velikost řešeného území:
Studie: 2017
Realizace: od 2020
Vizualizace: Šépka architekti
Autoři řešení veřejných prostor:
Šépka architekti/ Jan Bárta, Marek Fischer, Jan Šépka
Autorská zpráva
Naším cílem je začlenit Automatické mlýny do nově vzniklého areálu, kde bude mít památkově chráněný objekt ústřední postavení. Cílem města, kraje i pana Smetany je vytvořit nový vícefunkční městský prostor, kde budou kulturní, vzdělávací instituce i soukromé aktivity. Vznikne tak jakýsi trojúhelník důležitých městských prostor a objektů, jako je zámek, Perštýnské náměstí a areál bývalých Automatických mlýnů. Odstraněním některých stávajících staveb umocňujeme dominantní čelní portál se vstupním obloukem a zároveň umožňujeme nerušeně vnímat celý areál ze strany historické části města. Naprosto zásadní z hlediska oživení mlýnů je vznik nových veřejných prostor. Vytváříme dva veřejné prostory, které mají záměrně rozdílný charakter i funkci. Hlavní vstup potvrzujeme navrženým náměstím s bosketem. Tento prostor bude především klidovým reprezentačním nástupním místem, ale předpokládáme, že zde mohou být například trhy. Uvnitř nového areálu vzniká Mlýnské nádvoří, které bude představovat živý prostor, kam se otevírají všechny funkce z obklopujících staveb. Mlýnské nádvoří by mělo poskytovat prostor pro pořádání výstav pod širým nebem, koncertů nebo divadelních představení. Nově navrhované veřejné prostory jsou uvažovány pouze pro pohyb chodců. Nedílnou součástí celkové koncepce je barevné řešení. Všechny nové objekty budou barevně navazovat na cihelnou barevnost Automatických mlýnů. Tímto motivem chceme celý areál více sjednotit, a to včetně pochozích ploch. Různorodost jednotlivých forem i funkčního využití nebude tedy působit chaotickým dojmem.
VÝCHODOČESKÁ GALERIE V PARDUBICÍCH
Místo: Pardubice
Investor: Pardubický kraj
Autoři: Petr Všetečka, Robert Václavík, Karel Menšík,Tereza Novotná / TRANSAT architekti
Spolupráce: Monika Šafářová, Kajetán Všetečka, STABIL, s. r. o., OPTIMAL Engineering, spol. s r. o., ad
Projekt: 2017–2019
Realizace: 2020–2022
- NP
1 vstupní hala s technickými
exponáty (mlýnice)
2 zázemí zaměstnanců
3 technické zázemí
4 kavárna
5 transportní depozitář
6 rezerva (moučné silo)
- NP
1 výstavní prostor (mlýnice)
2 Gočárovo schodiště
3 výstavní kabinety (obilné silo)
4 depozitář a příprava výstav
5 depozitář
6 rezerva (moučné silo)
- NP
1 ochoz vstupní haly (mlýnice) – vstup do expozic
2 Gočárovo schodiště navrácené na původní místo
3 knihovna
4 ochoz kavárny
5 depozitář
6 rezerva (moučné silo)
- NP
1 výstavní prostor (mlýnice)
2 Gočárovo schodiště
3 prostor pro funkční exponát
technologie mlýna
4 společenský sál
5 ateliér pro děti
6 rezerva (moučné silo)
Z Automatických mlýnů bratří Winternitzů vytvořil Josef Gočár enigmatickou architekturu. Ve dvou srovnatelně výrazných etapách výstavby v letech 1910-11 a 1920-24 reflektoval prudký vývoj dobových architektonických tendencí od rané moderny k národnímu slohu, paralelně ke dvěma fázím pohonu mlýna vodní a elektrickou energií. V první etapě vytvořil lapidární hmotu mlýna podél řeky Chrudimky, ve druhé pak přidal nejvyšší patro, vodárenskou věž a samostatnou věž sila, kterou připojil mostem s obloukem do podoby mýtické „Ištařiny brány“. Až v této druhé fázi doplňuje stavbu cimbuřím geometricky zjednodušených vlaštovčích ocasů, sebevědomě vyzývajících protější pernštejnskou rezidenci, renesanční dominantu města. Uvnitř byla stavba podřízena technologii ukládání a zpracování obilí na nejvyšší technické úrovni své doby. Konstrukčně pozoruhodná je pětipodlažní mlýnice dělená dřevěnými stropy vynášenými rastrem litinových sloupů s ocelovými průvlaky. Ostatní konstrukce jsou kombinací železobetonu a cihel.
Při zpracování generelu pardubického zámku navrhli architekti Josef Pleskot, Ladislav Lábus a Petr Všetečka přesun krajské galerie ze zámku do Automatických mlýnů. Pardubický kraj jako zřizovatel galerie pak vyjednal a v roce 2018 realizoval odkoupení hlavní Gočárovy budovy od manželů Smetanových.
Pro život galerie je důležité uspořádání přilehlých veřejných prostor: nábřeží, nádvoří a nového náměstí. Z něj se do areálu vstupuje Gočárovou symbolickou branou mezi objekty sil, které ale samy neměly ve svém hlavním jižním průčelí vstup. Ten byl vzhledem k mlynářskému provozu orientován do dvora. Aby se stal někdejší dvůr nádvořím, a tedy městským veřejným prostranstvím, je v parteru galerie nově propojen dvěma pasážemi s nábřežím. Mezi pasáže je do bývalé mlýnice umístěna vstupní hala galerie, severní pasáž doplňuje kavárna. Příchozí jsou tak vtaženi do domu a vstupují do jeho podélné osy. Do expozic je pak vstup z ochozu haly přemostěním pasáží.
Prostorové řešení galerie vychází z charakteru jednotlivých částí objektu: do velkoprostorových hal mlýnice s ocelovými a dřevěnými nosnými konstrukcemi jsou umístěny vstupní prostory a expozice, do železobetonových částí pak zejména depozitáře. Na více místech je dispozice otevírána vertikálními propojeními mezi podlažími. Jde o záměrnou, nově prostorově artikulovanou připomínku toho, co bylo pro mlýn typické. V Gočárově řešení roste světlá výška jednotlivých podlaží směrem nahoru, proto jsou do nejvyšších dvou podlaží umístěny sály pro výměnné výstavy a společenský sál se střešní terasou. Zatímco u průčelí orientovaného k městu jsou ve výstavních sálech ponechány všechny podlahy a okna, na dvorní straně jsou podlahy redukovány a okna zevnitř zaslepena, aby na stěnách vznikla využitelná výstavní plocha. Ta je v úrovni horních dvou podlaží propojena na celkovou výšku téměř deset metrů a podlaha pod ní je prosklena. Mlýnicí je tak veden pomyslný svislý řez, přivádějící shora denní světlo z nových střešních světlíků přes tři podlaží. Původní industriální okna s dobovým zasklením jsou ve vybraných pozicích doplněna z vnitřní strany novými tepelněizolačními okny z nerezi. Okna jsou otvíratelná, umožňují řízené (a někde také individuální) větrání. Zaslepena jsou okna depozitářů.
V exteriéru je původní hmotová kompozice zbavena mladších přístavků podél jižní a východní fasády, zejména trafostanice a schodišťové věže. Fasády jsou obnoveny při zachování přiměřené patiny. V exteriérech i interiérech jsou rozmístěny vybrané relikty mlynářské technologie, které se v objektu dochovaly. Pro budoucí dostavbu galerie je pak určena severní přístavba moučného sila z přelomu 50. a 60. let (administrativa, rozšíření expozic a depozitářů).
Součástí transformace objektu je zabezpečení uměleckých sbírek před vnějšími i vnitřními riziky. Konstrukční a dispoziční řešení i koncepce inženýrských sítí směřují k eliminaci důsledků požáru, povodně (objekt je těsně nad úrovní stoleté vody), havárií kapalinových systémů TZB, změn vnitřního klimatu či krádeže. Tato hlediska vedla k mnoha specifickým řešením: kombinaci více druhů vytápění, větrání, chlazení, hasicích zařízení, i k atypickému trasování rozvodů. Střechy nesoucí prvky klimatizace jsou zapuštěny pod úroveň atik, kvůli čisté siluetě domu. Zateplení objektu je z kalciumsilikátu a pěnoskla, převážně z vnitřní strany.
ADAPTACE OBILNÉHO SILA
Autorská zpráva
Mlýny nejsou vnímány čistě jako průmyslová stavba. Mají v sobě tajuplnost stroje schovaného v pevnosti. Ani silo není jednoznačně uchopitelné. Adaptace pokračuje v původním domě, v jeho logice, uvnitř v jeho racionální a zvenku v emotivní rovině.
Objekt je možné rozklíčovat na tři základní části: skeletová konstrukce (dílo stavitele Pollerta), vnější plášť (architekt Gočár) a technologie (Prokop a synové). Adaptace je v podstatě výměna původní mlynářské technologie za technologii divadelní.
Provoz a funkce oživeného objektu přebírají původní prostorové členění. Objekt spojuje jedno páteřní komunikační jádro se schodištěm a výtahem, na které jsou různým způsobem navěšeny provozy. Hlavní změnou, která na sebe nabaluje další úpravy, je vložení víceúčelového sálu do technologického patra v šestém podlaží. Sál navazuje na stávající velkorysý a vzdušný prostor, členěný průmyslovými okny a čitelnou konstrukcí. Ve výšce 17,5m má výsostnou polohu nad areálem. Ze sloupové síně se nově stává jeden prostor přes celou šířku sila vložením železobetonové konstrukce. Společně se sálem je zpřístupněna i střecha objektu. Střešní nástavba nad komunikačním jádrem je jedinou změnou vnější formy objektu.
Prostorově silo nabízí i výjimečnou vertikalitu, typickou pro technologii mlýnů. Vertikální směr posilují v navrhované adaptaci sklobetonové podlahy v parteru a sálu, vytvářející pro světlo dráhu přes všechna podlaží. Okny a podlahou sálu symbolicky prochází světlo přes zásobníky a otvory v jejich ústí až do suterénu.
V nově vybudovaném suterénu je umístěné zázemí. Podzemní prostor o malé světlé výšce definují odkopané a odhalené masivní sloupy skeletu. Nově je také zpřístupněn vnitřek zásobník ů v úrovni druhého podlaží, ale jen v minimální míře, pouze vložením lehké stezky a prostory zůstávají prakticky netknuté.
Úpravy interiéru jsou civilní ve formě i výrazu, bez nadbytečného designu. Barvy a cihly jsou přenechány fasádám, vnitřek je naopak barevně tlumený, omítaný světlou omítkou v kombinaci s přiznaným betonovým skeletem v současné podobě, se všemi nedokonalostmi. Jednotící princip celého objektu je rastr / mřížka. Silo je svázané rastrem zásobníků 3 x 4, na který navazuje mřížka betonových trámů, na kterou v detailu navazuje mřížka luxferových panelů nebo keramického obkladu. Rejstřík materiálů je standardní, stavařský – beton, omítky, dlažba, pozink, luxfery – a jde cestou nekontrastního doplňování starého. Tam, kde je to možné, jsou stávající povrchy betonů a omítek ponechány v současném stavu, včetně patiny.
Racionální vnitřek se potkává s velkou architekturou vnějšku v parteru, v místě otevření do veřejného prostoru. Velkorysé fasády vyžadují zásah sobě rovný. Úvahy o hlavním vstupu nakonec vedly k rozhodnutí zpřístupnit (a aktivovat) parter z bočních stran. Sokl je široce otevřen novým otvorem s náběhy, odkrývajícím sochařskou kvalitu vnitřku. Otvor v soklu je formován podobně jako celý sokl. Otvor má tvar nosníkové formy, která evokuje únosnost a která je všeobecně čitelná, stejně jako masivnost podnože. Sokl i otvor v něm mají pocitově nést velkou tíhu zásobníků nad nimi. Zjednodušeně lze říci, že snahou je civilně rozvinout dům v jeho racionalitě i monumentalitě.
OBILNÉ SILO A PARTER
Místo: Pardubice
Investor: Nadace Automatické mlýny / Lukáš Smetana
Autoři: Martin Prokš, Marek Přikryl / Prokš Přikryl architekti
Spolupráce: Jan Kolář
Projekt: 2018–2020
Realizace: od 2021
CENTRÁLNÍ POLYTECHNICKÉ DÍLNY A GALERIE MĚSTA PARDUBIC
Místo: Pardubice
Investor: Statutární město Pardubice
Autoři: Jan Bárta, Marek Fischer, Jan Šépka / Šépka architekti
Projekt: 2017–2019
Realizace: od 2020
Na severní straně areálu, v přímé návaznosti na objekt mlýnů, navrhujeme nad stávající technický objekt bývalého skladu balení mouky umístit Centrální polytechnické dílny, které uzavřou celý prostor. Centrální polytechnické dílny se nachází ve vrchní části a jsou přístupny dvěma schodišti, která vytváří zároveň i statickou podporu tohoto objektu. Tyto dílny budou určeny především pro žáky základních a středních škol a nabídnou špičkově vybavené učebny a laboratoře pro výuku technických a přírodovědných oborů. Díky vyzdvižení celé budovy je ve vyšších patrech zajištěn klid potřebný pro práci studentů, zatímco galerie města Pardubic GAMPA, která je umístěná ve spodní části v parteru, je více propojena s veřejným prostorem. GAMPA představuje jakýsi sokl, kde je přístupná i střecha v meziprostoru. Veřejný prostor tak získává další dimenzi i s tím, že je zde umístěn amfiteátr pro dvě stě padesát osob, kde lze pořádat v letních obdobích řadu akcí pod širým nebem. Venkovní scéna je zakryta vykonzolovanou částí hmoty centrálních polytechnických dílen a je možné jí úplně zakrýt proti dešti výsuvnou roletou. Z veřejného prostoru může návštěvník rovnou vstoupit do foyeru, kde se také nachází recepce, šatny a toalety. Dále je možné pokračovat přímo do prostor galerie, která obíhá celý obvod řešeného území. Galerie města Pardubic pracuje primárně s horním osvětlením všech výstavních místností. Návštěvníky nechceme ponechat ve výstavních prostorech pouze s horním osvětlením, proto záměrně v hlavním prostoru umožňujeme výhled z okna směrem ke Gočárovým mlýnům a také k hlavnímu vchodu do celého areálu. V části galerie je plánováno urbancentrum, které bude souviset s prezentací architektonických a urbanistických projektů města Pardubic. Na urbancentrum navazuje lektorská místnost, určená především pro práci s dětmi. Přímo z galerie je možné vystoupit po schodišti do druhého patra, kde jsou situovány kanceláře galerie i polytechnických dílen. V opačné části řešeného území se nachází rezidenční ateliér, který má také zajištěno horní osvětlení. V letních obdobích se předpokládá možnost úplně otevřít parter směrem do prostoru Mlýnského nádvoří a umožnit větší propojení s vnitřní galerií. Do centrálních polytechnických dílen se návštěvník dostane do prostoru haly ve 4. NP, kde je recepce i šatny, jedním hlavním vstupem v přízemí, který slouží i pro vstup do galerie. Obě vertikální komunikace umožňují přístup po schodišti nebo výtahem, přičemž jedno deklarujeme za hlavní vstup a druhá vertikála představuje především únikovou cestu. Každé ze dvou pater má po stranách umístěny dvě učebny dílen a laboratoří. V návaznosti na vstupní halu i učebny je situovaný kabinet a přípravna. Naproti se nachází toalety. V samotném středu objektu se nachází dvoupatrový promítací prostor s centrálně umístěnou koulí, na kterou je možné promítat a simulovat přírodní jevy naší planety. Spodní patro dílen má přirozené osvětlení okny, naopak laboratoře v nejvyšším patře mají horní osvětlení, které je zajištěno světlíky. V části střechy je situována kotelna se strojovnou, přístupná jedním z vertikálních schodišť. Použité materiály mají podporovat celkový koncept návrhu. Spodní část galerie je zděná a navazuje tak na Gočárovu industriální stavbu mlýnů. V případě centrálních polytechnických dílen se jedná o probarvený pohledový beton pro konstrukce a podlahy, ocelové nosníky, které umožňují instalovat rozvody přiznané v interiéru a lehké panely kryté atmofixovým plechem, umístěné po celém obvodu stavby.
PALÁC SMETANŮ
Autor: Zdenek Balík / ZETTE ateliér
Zastavěná plocha: 353 m2
Celková užitná plocha: 1030 m2
Projekt: 2020
Realizace: od 2020
Dům si vybral majitel pro sebe a svou rodinu. Původní objekt zůstává, je v nové zástavbě přiznaný a čitelný, nové domy jej nepohlcují. Návrh je založen na jednoduchosti. Na stávající profil domu se přidává nová hmota, aby celek vytvořil čistý kvádr. Inspirace vychází z celého kontextu areálu Mlýnů, cihla je zásadní.
V parteru je situována provozovna pekárny, nad ní dva byty po 120 m2. Horní patro je v celém prostoru bytem majitele s dominujícím vodním prvkem. Střešní atrium je přepaženo perforovanou cihlovou mobilní stěnou, která mění vizáž domu v průběhu dne dle potřeb rodiny. Nabízí možnost prostor uzpůsobit dle aktuálních potřeb. Atrium se tak stává samostatnou místností nebo průhledem přes vodní plochu na zámek, což při západu slunce nabízí úchvatnou scenérii.
Dům je přiznán objemově, ale také samotným způsobem zdění. Cihlové řešení oslovuje vytékáním zdiva v původní části i přesným zděním v nové.
Střešní byt je členěn na dvě bytové věže, které jsou spojeny betonovou lávkou vedoucí přes atrium. Obývací pokoj je překlenutý velkými betonovými slunolamy, které nesou skleněnou střechu a uzavírají hlavní obytný prostor.
- NP
5.01 Ložnice
5.02 Zázemí
5.03 Koupelna
5.04 Lávka
5.05 Pokoj
5.06 Chodba
5.07 Pokoj
5.08 Koupelna
- NP
4.01 Jídelna
4.02 Zázemí
4.03 Obývací pokoj
4.04 Šatna
4.05 Hala
4.06 Kino
4.07 Koupelna
4.08 Chodba
4.09 Hostinský pokoj
4.10 Terasa
4.11 Bazén
4.12 WC
4.13 Terasa
4.14 Sklad
- NP
1.01 Prodejna
1.02 Zázemí
1.03 Toalety
1.04 Garáž
1.05 Garáž
1.06 Garáž
1.07 Závětří
1.08 Komunikační prostor
DŮM KVĚTY DŮM KVĚTY
Autor: Zdenek Balík / ZETTE ateliér
Zastavěná plocha: 450 m2
Celková užitná plocha: 1000 m2
Projekt: 2020
Realizace: od 2020
Autorská zpráva
Dům Květy byl původně pracovní název, ten vznikl z architektonického řešení. Tvar tvoří tři identické rodinné domy ve vertikálním postavení. Stěny připomínají anatomii okvětních lístků, kdy pobytová část je do nich vložena a vytváří čtyři atria. Domy jsou uloženy na sloupovém podnoží, ve kterém jsou situovány komerční prostory.
Dům nemá klasické okenní prostory, světlo zajišťují právě atria. Zážitková střešní terasa je „penthousem“ se skvělými výhledy. Každý roh má jiné výhledové téma – nedaleký středověký hrad Kunětická Hora, nebo jedno či druhé nově vzniklé náměstí. Soklová část je probarvený červený beton, samotné domy jsou z cihlové vyzdívky.
- NP
4.01 Terasa
4.02 Sauna
4.03 WC
4.04 Schodiště
- NP
2.01 Obývák/kuchyň
2.02 Špajz
2.03 WC
2.04 Atrium 1
2.05 Atrium 2
2.06 Atrium 3
2.07 Atrium 4
2.08 Schodiště
- NP
1.01 Parkovací stání
1.02 Vstupní hala
1.03 Parkovací stání
1.04 Zázemí obchodu
1.05 Komerční prostor
Autorská zpráva
Dům má dvě důležité funkce. Z pohledu nově vzniklého náměstí, které je v prostoru zcela novým amfiteátrem, jej hmotově lemuje a uzavírá. Administrativní část je zase štítem, chránícím vedlejší bytový dům před ruchy náměstí.
Část domu se morfologií přibližuje typické zástavbě v sousední ulici Na Ležánkách. Dům je srostlicí dvou funkcí a dvou domů. Srostlice je parafrází Baby a Panny, hradem mezi dvěma čedičovými homolemi. Vyšší kancelářská budova směřuje do náměstí. Naopak do klidné ulici Na Ležánkách je situováno šest mezonetových bytů. Parter je určen pro komerční prostory.
Hmoty mezi sebou jsou propojeny atriem, které se propisuje domem až do spodní části. Do atria jsou orientovány pavlače bytů a zároveň atrium prosvětluje komerční prostory v přízemí. Dům má cihelný závoj, který ho chrání před sluncem a dodává mu kompaktnost. Závoj převisem přes parter dotváří podloubí.
BABA A PANNA
Autor: Zdenek Balík / ZETTE ateliér
Zastavěná plocha: 700 m2
Celková užitná plocha: 3000 m2
Projekt: 2020
Realizace: od 2020
- NP
Byt A
A.01 WC
A.02 Koupelna
A.03 Dětský pokoj
A.04 Ložnice
A.05 Dětský pokoj
A.06 Balkon
Byt B
B.01 Koupelna
B.02 Koupelna
B.03 Dětský pokoj
B.04 Ložnice
B.05 Šatna
B.06 Terasa
Kancelářské prostory
3.01 Kanceláře
3.02 Zázemí
3.03 Zázemí
3.04 Kanceláře
- NP
Byt A
A.01 Předsíň
A.02 Šatna
A.03 WC
A.04 Obývací pokoj/kuchyň
A.05 Atrium
A.06 Atrium
Byt B
B.01 Kuchyň
B.02 Obývací pokoj
B.03 WC/prádelna
B.04 Předsíň
B.05 Terasa
Komerční prostory
2.01–2.08 Komerční prostor
- NP
1.01–1.07 Komerční prostor
1.08. Hala kanceláře
1.09. Hala byty
